DOKONČENO✔️ Co chci, to vždy dostanu. I když je to ona. Co Justin McCann Bieber chce, to dostane. Bohužel ona byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Stane se jí to osudným?
ČTI PROLOG ❤️
,,Dobrý den a vítejte na Harvardu. Mělo by se říkat Harvardská Univerzita, ale mě to nějak nebere, takže tomu tady říkám Harvard." přišel do velké třídy plné lidí mladý muž v košili se sešity v ruce. Profesor, Bello.
,,Jsem Mark Bryans, ve třídě pan profesor Bryans a všude jinde Mark." zasmál se a rozhlédl se po třídě. Na chvíli se zastavil pohledem na mně, ale pak shlédl na svůj otevřený sešit.
,,Jak vidím, hlavní obor jste si vybrali evoluční biologii, což je velmi perspektivní, ale i náročné studium. Statistiky ukazují pouze dvaceti procentní úspěšnost při závěrečných zkouškách, tak doufám, že budete pilně studovat a uspějete. Tak... tohle jsem přečet," řekl a zahodil nějaký papírek na zem ,,a teď se vrhneme na moje mluvení. Takže. Hlavně se učte. Chlastejte jen v pátek a v sobotu, abyste se přes neděli dali dohromady. Choďte aspoň na seminářec ať zvládnete zkoušky. Přednášky jsem nechal dobrovolné. Materiály budou v univerzitním systému. Tak, to bysme měli." otočil stránku a usedl za katedru.
,,Rozdám vám seznam učitelů k vašemu oboru a vyjednejte si třeba učebnice, mně je to jedno." zasmál se.
,,Jinak já vás budu učit humanitní vědy, což budou spíše přednášky. Nemusíte tam chodit, ale když si nachystáte třeba seminární práci, nebo prezentaci na nějaké téma, máte pak možnost získat kredity navíc, abyste vůbec byli připuštěni ke zkoušce. Pokud nenasbíráte příslušný počet kreditů, nepustí vás k ní, jednoduché. Body sbíráte psaním testů a děláním referátů nebo přednášek. Samozřejmě jsou i jiné způsoby, ale tyto jsou hlavní. Nicméně. Tento předmět máme se zdravotnickou a právnickou fakultou. Bude probíhat třikrát týdně, vše máte v rozvrhu. Vždy se prosím dostavte do budovy na západní straně, třída 143." dořekl Bryans a sundal si brýle, které má nejspíš na čtení.
Počkejte, počkejte. Říkal s právnickou fakultou?! Budeš ve třídě s McCannem, zasmálo se mi podvědomí. Podrážděně jsem si odfrkla a opřela se o židli.
•••
,,Bez vás bych se tu asi ztratila, Marku. Děkuju, že jsem mohla jít s vámi." řekla jsem vděčně učiteli, když v tom mě přerušil hluk motoru. Ohlédla jsem se a viděla, jak z areálu vyjížděla černá motorka. A řidič měl Justinovy bílé Vansky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nedopovědela jste myšlenku, slečno Strewdownová." otočila jsem se zpět na Marka a pokračovala s ním v cestě do třídy 143.
,,Já jen, že přístě už to budu muset najít sama, ale i tak díky." přišli jsme ke třídě a Mark mi otevřel dveře. Sedla jsem si do lavice a vytáhla sešit na poznámky. Po asi deseti minutách zazvonilo a třída se opět naplnila.
,,Takže vítejte. Nebudeme ztrácet čas a rovnou se vrhneme na látku. Čím víc se toho naučíte, tím míň starostí budete mít doma se samostudiem. Jestli budete dávat pozor, to je na vás." zasmál se Mark a rozevřel velkou černou tabuli.
,,Vždy nejdřív napíšu základní informace k dané přednášce, abyste si to kdyžtak našli doma nebo tak, a pak budu mít výklad. Prosím žádné otázky během výkladu. Dělejte si poznámky, nebo si výklad nahrávejte. Dnes začneme verbální komunikaci mezi různými lidskými vrstvami. Tento obor je samozřejmě složitý a má mnoho odvětví, ale věřte, že to časem pochopíte, pokud budete chtít..."
•••
Unaveně jsem zavřela dveře od budovy a šla po chodníku ke kolejím. Batoh mi padal z ramene a myslím, že mám rozvázanou tkaničku, ale to mi bylo po dnešku úplně jedno. Dneska to byl masakr. Doslova. Byla jsem na všech přednáškách. Bylo jich pět. No. Vlastně tři, přestávka na oběd, a pak další dvě. Ale i tak jsem mrtvá. Prostě si na to musím zvyknout. Budu dřít jako kůň, ale aspoň ze mě něco bude. Slova mého otce.
Vyčerpaně jsem vyšlapala všech dvaadvacet schodů a mířila si to k našim dveřím. Jakmile jsem hodila tašku do pokoje, svalila jsem se na gauč a usnula.
•••
Probudilo mě bouchnutí dveří. A heleme se, pan Justin se uráčil přijít domů. To mi připomíná, že na naší společné hodině, humanitních vědách, nebyl.
Líně jsem se posadila a promnula si oči. Myslela jsem si, že přišel Justin, ale hodně rychle jsem se probrala, když do obýváku vstoupil muž v dost divné helmě na hlavě, tmavě modré bundě a černém oblečení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podíval se na mě a já chtěla nějak utéct, zaběhnout do pokoje, vyšplhat oknem a nechat toho kdovíkoho, aby to tam třeba vykradl. Jenže tenhle super brilantní plán trochu selhal. Sotva jsem se pohnula, kdovíkdo byl v mžiku u mě a zablokoval mi únik pažemi, které přišpendil na zeď u mé hlavy. Byla jsem namáčklá na stěnu za mnou, aby se mě ten hajzl nepokusil ani dotknout.
,,No ahoj." zachraptěl.
,,Co chceš?" zašeptala jsem a zavřela oči.
,,Snad se nebojíš." uchechtl se a já otevřela do široka oči. Mé oči se setkaly s temnými karamelkami a mnou projel neskutečný vztek. Pod dost divnou helmou jsem spatřila Justinův debilní úsměv. Chtěla jsem mu dát facku, ale stejně má helmu, takže jsem to vzdala.
,,Ty debile!" odstoupil ode mě a já naštvaně odešla do pokoje. Práskla jsem dveřmi a sedla si na postel. Je to takovej idiot! Co si myslel?!
•••
Když jsem se naposledy koukala na hodinky, bylo šest odpoledne. Sedím tady už hodinu a začínám se nudit. Opravdu netuším, co budu dělat.
,,Bioložko?" uslyšela jsem klepání. Myslela jsem si, že ze mě všechna agrese vyprchala, ale jen co jsem uslyšela tu pitomou přezdívku, pohltila mě zlost.
