Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•70- ,,Rozluč se"

,,Byla si úžasná" lehl si vedle mě a hladil mě po boku. Unaveně jsem se usmála a políbila ho na hruď.

,,Ty jsi byl taky úžasnej. Už vím, proč jsi na tom tak závislej" uchechtla jsem se.

,,Já teď budu závislá na tobě" políbila jsem ho.

•••

,,Hej, hrdličky, už jste došukali? Jsme zpátky!" Lilův křik se rozezněl dolním patrem a matné zbytky byly rozeznatelné i tady nahoře v patře.

,,Ne!" zakřičela jsem se smíchem.

,,Zrovna si dáváme druhé kolo" zasmála jsem se a potichu naznačila Justinovi svůj plán.

,,Oh" vzdychl Justin a se smíchem se zvedl z postele. Oblékl si boxerky a hodil mi mé kalhotky a jeho tričko.

,,Jussi, přidej" oblékla jsem se a vyšla pomalu ze dveří. Justin se snažil nevybouchnout smíchy.

,,Oh, Bell, jo" pomalu jsme scházeli schody.

,,Už," snažil se udržet svůj smích na uzdě, ale nakonec, za nechápavých pohledů kluků vybouchl ,, už budu" vyjekl a propukl v hlasitý smích. Já jsem si založila ruce na hrudi a sešla schody úplně dolů. Všichni kluci stáli u schodů v chodbě.

,,Tak to byl pěkně blbej vtip" založil si ruce na hrudi Ryan. Jen jsme se s Justinem uchechtli.

,,Co tady vůbec ještě děláte? Neměli jste být na cestě na letiště?" koukl na nás Fredo, zatímco Lil a Ryan si už odešli řešit své záležitosti.

,,Vlastně se tam zrovna chystáme. Bell o tom teda ještě neví, ale neva" uchechtl se.

,,Bell, kolik je hodin," podíval se na hodiny na zdi ,,za 45 minut nám letí letadlo. Jdeme se chystat. Rozluč se" usmál se Justin, jakoby tato informace ležela ve vzduchu již dobrou hodinu a já měla šanci si ji kdykoliv přečíst. Odešel po schodech nahoru a já se s otázkou v očích otočila na Freda. Ten se jen zasmál.

,,Zítra už máš ten soud, takže dneska večer odlétáte. Jdi se nachystat. Nemáte tolik času" řekl a odešel do obýváku. Co se se všemi děje? Kdy mi to jako chtěli říct?

Pokroutila jsem nad tím hlavou a odešla za Justinem. Za rekordních sedmnáct minut jsem si stihla sbalit tašku. Pochopte. Moje věci byly rozházené v podstatě po celém domě. Takže než jsem to všechno shrabala k Justinovi do pokoje a narvala to do té tašky. No sedmnáct minut je úctyhodný čas.

,,Pójď úž, Béll" ječel na mě Justin znuděným tónem ode dveří, zatímco jsem se loučila s klukama a skoro brečela.

,,Slibte mi, že se ještě uvidíme" natahovala jsem. Kluci se na mě soucitně dívali, ale jejich hřejivé úsměvy mě uklidnovaly.

,,Samozřejmě. Musíme tě chránit před vším zlým. Až budou prázdniny, tak přijeďte" usmál se Fredo. Všechny kluky jsem pořádně poobjímala a nakonec se obula a vyšla s Justinem z domu. Nasedli jsme do červeného Ferrari a vyjeli na letiště.

•••

,,Fakt super! Teď nám to uletělo" vyjekla jsem deprimovaně a hleděla na tabuli odletů a příletů letadel v hlavní hale, zatímco Justin si to pomalu kráčel ze záchodu. Na pohodku ke mě došel a škaredě se podíval na nějaké dva kluky světlé pleti. Blond vlasy, hnědé oči a černé vlasy, modré oči mě viditelně hltali pohledem a svými kufry o sebe malém zakopli. Když na mě jeden z nich mrknul, Justin zavrčel a vykročil si k nim.

,,Eh, ne, ne, ne, ne" zatáhla jsem ho za rukáv zpět, když se na něj ti kluci docela vyděšeně podívali. Otočila jsem si ho k sobě a dala mu jeho ruce k mému pasu. On se však spokojeně usmál a vzal si do rukou můj zadek. Zmáčkl ho a já ho políbila na rty, abych ho uklidnila. Chtěl polibek prohloubit, ale odtáhla jsem se.

,,Kvůli tobě nám uletělo letadlo"

,,Neulětelo"

,,Ale ano, vidíš?" ukázala jsem na obrovskou tabuli.

,,Letadlo do Bostonu odletělo před pěti minutami" hodila jsem po něm uražený pohled. On se však jen uchechtl.

,,Vidíš tam tu sekci Private airlines?" ukázal prstem a já nepatrně přikývla.

,,Tak druhý řádek je naše letadlo" řekl docela hrdě.

,,Nějak mi to vysvětli, protože to nechápu" koukla jsem na něj.

,,Mám soukromé letadlo. Teda my s klukama máme soukromé letadlo" uchechtl se.

,,A proč jsme na cestu sem teda letěli normálním letadlem s ostatními cestujícími?"

,,Protože náš let na Miami byl nečekaný a to naše soukromé letadlo bylo v hangáru tady v Miami" vysvětlil mi Justin. Přikývla jsem a zahleděla se znovu na tabuli. Naše letadlo zrovna plnili palivem a za 10 minut můžeme nastoupit.

•••

,,Vítejte, pane Bieber a... " odmlčel se pilot našeho letu a podíval se nejistě na mě a pak na Justina.

,,No jistě. Slečna Strewdownová, moje přítelkyně" řekl Justin překvapivě příjemným tónem.

,,Těší mě, slečno" podal mi pilot ruku a já ji zdvořile přijmula. No to jsou mi způsoby. Tady dodržujou jinou etiku teda. Bylo to ale docela příjemný. Něco jsem znamenala. Tihle lidé měli očividně již s Justinem tu čest a bezpochyby věděli, co je zač a co si za žádných okolností nemohou dovolit.

Pilot nám pokynul, abychom se usadili do sedaček a zavřel se v kokpitu. Justin vzal mou tašku a s mým děkovným úsměvem ji dal dozadu do letadla. Pohodlně jsme se usadili a já začala opět cítit únavu. Konečně se vracíme do stereotypního života, který byl vždy mou součástí.

Votes prosím <3