Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•101- ,,Zachraň sebe"

,,Pokud si pamatujete na největší kauzu před dvěma lety a báli jste se ve večerních hodinách chodit i ven z vašich domovů, tak si zajisté pamatujete i neodsouzeného, nyní již třiadvacetiletého Justina McCann Biebera, který měl údajně zavraždit dvanácti členný Torontský gang. Vraždu mu ovšem nedokázal ani ten nejlepší Washingtonský soudce a mladíček McCann unikl na svobodu bez jediného škrábance. Nyní se ovšem rozhodl cestovat po celých státech, i ostatních kontinentech. Nebylo by to nijak zvláštní. Přece jenom každý nevinný člověk může cestovat, že? Ovšem kdyby za tímto mladíkem nezůstávaly mrtvoly. Kdekoliv byl Justin McCann Bieber viděn, policie našla později nějaké vypálené sklady a mrtvoly. Samozřejmě žádné spojení ani stopy nebyly nalezeny, proto je to stále jen domněnka, že za těmito vraždami stojí právě McCann" poslouchala jsem rádio a znovu netrpělivě seděla v autě. Už jsem říkala, jak moc mě to stresuje? Asi jo, ale to nevadí. Strašně mě to tu stresuje. Kdybych to někdy řekla po třetí tak už mě upozorněte, ano?

Není normální, že tady už sedím hodinu...

Throwback

,,Co děláme tady?" zeptala jsem se zmateně.

,,Nakonec je náš poslední cíl tady. Vyřídím to a za chvilku budu zpátky, ano? Pak už budeme volní" zašeptal a políbil mě.

,,Buď opatrnej. Budeš tam na ně sám" upozornila jsem ho a nechtěla ho pustit z objetí. Hladila jsem ho rukou po vlasech a vdechovala jeho úžasnou osobitou vůni.

,,Neboj. Hlavně pamatuj, že kdyby se cokoliv dělo, nebo ti něco nahánělo strach, něco by ti nepřišlo normální, tak odjeď. Bello, myslím to naprosto vážně. Jsem syn svého otce, jsem McCann Bieber, já se o sebe dokážu postarat a najdu si tě, ale ty se kdyžtak musíš zachránit" nasadil tvrdý hlas a já chtěla strašně moc protočit očima. Nic se nestane.

,,Jo, Justine, neboj" odbyla jsem ho a neochotně ho pustila ze svého sevření. Justin si jen povzdychl a vystoupil z auta. Z kufru vytáhl zbraně a ve zpětném zrcátku mi naznačil rty 'Kdyžtak zachraň sebe'. Musím říct, že teď mě opravdu děsí. Vždyť tuhle situaci prožíváme tak po čtyřicáté a nikdy se takhle divně nechoval. Bojí se, že zrovna u posledního článku se něco posere? Protože já jsem se nebála, ale teď už se mi potí ruce a dech se mi zadrhává.

End of Throwback

Najednou se ozvala strašná rána a já leknutím upustila i vysílačku. Dunění po výbuchu zavibrovalo celým autem a já se zhrozila. Justin. Ne ne ne ne! Vyběhla jsem z auta a bouchla jsem za sebou dveřma. V temné noci svítil už jenom měsíc... a taky hořící sklad na konci města.

,,JUSTINÉ!" zařvala jsem a se vzlykem se sesunula k zemi. Tohle není pravda. Prostě není.

Můj brek nešel zastavit. Mlátila jsem pěstmi do vlhké země a můj brek se rozléhal ulicí. Dost opuštěnou velkou ulicí. Plameny z hořícího skladu začaly ustupovat díky vlhkému ovzduší a mě osvítila naděje, že budu moct najít Justina. Poté jsem ovšem uslyšela nějaké hlasy a křik a mé hrdlo se strachem stáhlo.

'Kdyžtak zachraň sebe', probliklo mou pamětí a já opět začla brečet. Musel to vědět, nebo musel aspoň něco tušit. Panebože, proč jsem ho tam pouštěla a ještě k tomu samotného. Proč jsem mu vůbec povolila tenhle poznávací výlet, na kterém si místo suvenýru vždy odvezl pomyslnou hlavu nepřítele. Mrtvého nepřítele. Když jsem to v rádiu slyšela já, slyšeli to určitě i oni a musel jim někdo říct, že McCanna tady dnes už někdo viděl, takže se na něj připravili.

Z mého přemýšlení mě opět vytrhl hlasitý křik, tentokrát o dost bližší. Celým mým tělem projel strach a já nedokázala nic jiného, než zbaběle vzít nohy na ramena. Teda. Aspoň jsem chtěla. Když jsem ovšem uviděla černou postavu blížící se k autu, bylo mi jasné, že by mě nějak pronásledoval, takže do auta jsem nemohla. Zběsile jsem se zvedla a utíkala za roh do tmavé uličky, ve které mě nikdo neměl šanci najít. Snad...

Sjela jsem po staré špinavé cihlové zdi dolů a nechala mé slzy potichu téct. Ztratila jsem ho... A nemůžu s tím sakra nic dělat. Někdo to očividně přežil a teď se stejně mrtvol musí zbavit. Pomalu jsem nakoukla zpět k autu a viděla černou postavu muže, jak nakukuje do auta. Nejspíš hledal svědky, kterých by se taky měl zbavit, ale po chvíli debilního civění se vracel k hořícímu skladu. To byla má šance.

Utřela jsem si slzy, abych vůbec viděla na cestu a v kapse nahmatala klíčky. Jakmile se muž dostatečně vzdálil, rozběhla jsem se k autu a rychle nastartovala. Rozjela jsem se pryč z tohoto hrozného a začala naštvaně bušit do volantu.

,,Kurva, kurva, KURVA" nakonec jsem prudce zabrzdila a zastavila na kraji u cesty. Jsem totálně v prdeli. Musím něco dělat.

Rozklepanýma rukama jsem odemkla telefon a přiložila si ho k uchu.

,,Bell?" ozval se jeho hlas a já najednou neměla slov.

,,Haló, Bello?!" ozval se znovu a já potichu vzlykla.

,,Ryane... Ryane, Justin... "

Votes prosím <3