Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•19- ,,Zabil jsi je?"

Probudila jsem se uprostřed noci. Přímo před mýma očima se mi naskytl pohled na tetování kříže. Justin... Vzhlédla jsem a pohlédla na jeho tvář. Vypadal tak nevinně a klidně. Bylo mi líto ho vzbudit. Proč vlastně teď nešílím hrůzou, že mě ve svém objetí drží vrah? Aha, sama jsem si odpověděla. Teplé objetí.

Užívala jsem si teplo, co sálalo z jeho těla. Nenápadně jsem nám podala deku a přehodila ji přes nás. Justin si jen něco zamumlal a natiskl mě víc na sebe. Tak fajn, čas na přemýšlení.

Musíš si s ním o tom promluvit. Nech ho, aby ti to vysvětlil, Bello.

Proč pořád chceš, abych se s ním o tom bavila?! Není to jedno? Nechci ho poslouchat.

A proto teď ležíš v jeho objetí a náramně si to užíváš, hm?

Tohle není fér.

Stejně víš, že za nikým jít nemůžeš. Budeš chtít říct půl slova a on se tě zbaví. Proč mu nezkusíme věřit? Navíc, kdybychom nebyly tak zvědavé, ani by ses o té zbrani nedozvěděla a mohlo všechno vypadat jinak.

No, ale teď o ní vím a nevím, co mám dělat.

Tak mu trochu ustup, ani neznáš důvod toho všeho. Může to být největší mafián v celé Americe a...

...a studoval by právničinu?

Dobře. Tak aspoň třeba prodává drogy.

To je přijatelnější.

No a nebo je to třeba kvůli bezpečí. Zabili mu sestru, tak si sehnal zbraň, aby se bránil před případným útočníkem.

Nebuď naivní. Určitě za tím bude něco ilegálního, hádala jsem se se svým podvědomím. Tohle nemá cenu.

Znovu jsem vzhlédla a dívala se na jeho obličej.

Ty rty. To jsou prostě rty stvořené k líbání. Oči. I teď si živě dokážu představit jejich karamelovou barvu. Dlouhé řasy a momentálně kruhy pod očima. Husté obočí. Má docela roztomilý nos. Vypadá tak nevinně.

,,Přestaň koukat." otevřel v mžiku jedno oko a koukl na mě.

,,Ježíši, tohle mi nedělej." vydechla jsem. Uchechtl se a znovu zavřel oči a přitiskl si mě k sobě.

,,Tak hele, když už jsi vzhůru tak mě pusť. Jen jsem tě nechtěla vzbudit." odtáhla jsem se od něj a posadila se. Justin si protřel oči a rozsvítil lampičku.

,,Mluv." řekla jsem po chvíli.

,,Co chceš vědět první?"

,,Těch dvanáct lidí. Zabil jsi je?" řekla jsem odhodlaně a doufala, že řekne ne.

,,Ano." řekl chladně.

,,Proč?"

,,Zasloužili si to." utnul toto téma. Fajn, takže k tomuhle se vrátíme jindy.

,,Ta zbraň. Jak jsi k ní přišel?"

,,Khalilovi kamarádi nám pomáhali v začátcích. Jsou to mafiáni. Ne nějací známí. Prodávaj drogy, koks, pervitin, zbraně, bomby. Snad všechno, na co si v tomhle oboru vzpomeneš."

,,Kdo je Khalil?"

,,Jeden z kluků, se kterýma se známe v Americe. Ještě tam jsou Fredo, Ryan a Lil. Mí nejlepší kamarádi. S těma bydlím." Snažila jsem se všechno vstřebat. Co chci vlastně ještě vědět?

,,Kdo sis myslel, že jsem, když si na mě mířil tou zbraní?"

,,Já nevím. Myslel jsem, že někdo, kdo nám nezaplatil a my ho nechali jít, nás chce zabít, no. Zpanikařil jsem, promiň."

,,To nechápu, co vám kdo nezaplatil? Co vlastně vy čtyři děláte?" vjela jsem si rukama do vlasů. Bože, jak jsem se mohla dostat do takových sraček.

,,Pašujeme zbraně, momentálně i drogy. Většinou přes hranice." řekl.

,,Fajn. No a co mi uděláš, když někomu řeknu, cos mi teď všechno povyprávěl?"

,,Nic, protože to nikomu neřekneš." díval se mi do očí.

,,Páni, to je nějaká taktika? No a teď vážně."

,,Vážně. Bello, věřím ti. Chápeš? Nezabil jsem tě, nepostaral jsem se o to, aby tě přestěhovali. Nevím proč. Prostě to tak je. Jen to přijmi. Nemusíš se mě bát, rozumíš? Nikdy bych ti neublížil."

,,No, mířil jsi na mě zbraní, Justine, a..."

,,To se nepočítá, říkám ti, že jsem nevěděl, že jsi to ty." promnul si znovu obličej.

,,Mám poslední otázku."

,,Jen do toho." zvedl pohled a podíval se mi přímo do očí.

,,Proč máš na zbrani napsáno či vyryto Revenge?" těžce vydechl.

,,Doufal jsem, že se tomuhle vysvětlování ještě aspoň chvíli vyhnu." vydechl.

,,Těch dvanáct lidí byl gang, jasný? Měli jsme s nima nějaký pletky. Zabili jsme jim pár chlapů kvůli nevydařenýmu obchodu. Bylo to uzavřený. Zmizeli. A pak mi prostě unesli Jazzy. Ryanovi zabili matku, Khalilovi podpálili barák. Fredo a Lil neměli moc co ztratit, takže ti to neodnesli, ale my tři jo. Zabili mi mou malou sestřičku. A já ji pomstil. Našel jsem je a zabil. Myslím, že tě ušetřím drastickejch detailů. Nicméně jsem pomstil jak Jazzy, tak Ryanovu matku i Khalilův barák." řekl a setřel si slzu, co mu stékala po tváři.

,,Jakto, že ti to nedokázali?" zašeptala jsem.

,,Máme na soudě známé. Máme dobré právníky. Neradi řeší tyhle mafiánské pletky, tak vyjednávali. Prostě to zametli pod koberec. Málo důkazů, prokurátor byl nevlastní příbuzný Ryana, proto se to taky řešilo v Miami, i když jsem je zabil v úplně jiné části Ameriky." řekl.

Chvíli bylo ticho. Neodvážila jsem se cokoli říct. Měla jsem si to celé poslechnout hned a nedělat ukvapené závěry. I když to, co Justin udělal bylo nelegální, mstil svou rodinu a kamarády. Je sice hrozné, že vůbec přemýšlím nad tím, že mu to odpustím, ale nemůžu si pomoct.

,,Tak já si jdu lehnout k sobě. Máme ještě asi čtyři hodiny na spaní. Ráno budou toasty." zvedl se z postele a odcházel. Teď je osud v mých rukou. Měla bych si to celé dobře promyslet. Můžu jít ještě studovat jinou školu, nechat se přemístit, odstěhovat se do jiného města, do jiného státu, na opačnou stranu planety. Měla bych klid a ušetřila si starosti.

Přesto vyhrálo srdce.

,,Justine," zašeptala jsem. Dopadl na mě všechen stres. Z toho, co teď vím, jak mi to určitě ztíží život i školu. Justin se na mě otočil a já se zvedla z postele a došla až k němu ,,promiň, neměla jsem se tak uzavírat. Chováš se ke mně s úctou a já ti to měla opětovat." Justin jen přikývl, ale vycítil, že to není všechno, co jsem chtěla.

Vůbec jsem nevěděla, co dělám a proč to dělám. Dala jsem mu ruce kolem krku a stoupla si na špičky. Justin pochopil, o co se snažím, vzal mě za nohy, zvedl mě do vzduchu a omotal si moje nohy kolem pasu.

,,Až teď můžeš jít." mírně jsem se usmála a on jen pokroutil se smíchem hlavou.