Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•5- ,,Chtělas mě obelstít."

Rozdýchavala jsem, co se to teď stalo. Radši jsem zalezla do sprchy a pustila na sebe vodu.

Když jsem byla osprchovaná, pět minut jsem se přemlouvala, abych prostě otevřela ty zatracený dveře a odešla do postele. Stejně tu s ním budeš muset bydlet, Bello, jen tě provokuje. Kývla jsem si hlavou a otevřela dveře. Svítilo se v kuchyni, ale nikde jsem Justina neviděla. Odešla jsem pro mobil do pokoje a vrátila se pro pití. Otevřela jsem ledničku a vyndala z ní džus.

,,Baf." vyskočil z poza dveří ledničky Justin, když jsem ji zavírala.

,,Jsi vážně idiot!" se smíchem jsem pokroutila hlavou a chtěla odejít. Justin se ovšem opřel jednou rukou o linku a druhou o ledničku a tím mi zatarasil cestu. Odfrkla jsem si.

,,Ustup." řekla jsem.

,,Hmm, ne. Nudím se a nechce se mi spát."

,,Notak uhni, Justine! Chci jít spát." začala jsem být naštvaná.

,,Neuhnu, bioložko." zasmál se a mně začalo docházet, že si ze mně takhle asi bude utahovat pořád a že mi ta přezdívka začíná vadit. Podrážděně jsem si sedla na zem a opřela se o skříňku. Justin tam pořád stál a zkoušel mou trpělivost.

•••

,,Tak dost." zvedla jsem se asi po pěti minutách a postavila se přímo před Justina.

,,Uhni mi z cesty. Hned!"

,,Jsi roztomilá, když se zlobíš." zasmál se, ale mně to vtipné nepřišlo. Fajn, takže musím použít plán B. Dala jsem Justinovi ruce pod tričko a zaryla mu nehty do zad. No sakra! Bello, soustřeď se. Justin byl zaskočený, ale ruce neuvolnil. Nutí mě to udělat. Jinou možnost nemám. Ale máš, Bello. Prostě ho jen... Ne, nemám.

Přilepila jsem se mu na rty a čekala, jestli bude spolupracovat. No konečně, povolil. Samozřejmě, že spolupracoval. Není o nic lepší než zbytek všech nadržených kluků na světě. Omotal kolem mě ruce a chtěl polibek prohloubit. Já jsem se ale jen uchechtla a otočila se s ním, abych si uvolnila cestu. Snažila jsem se od něj odtrhnout, ale jeho ruce jen zesílily. Bezva, opačnej efekt. Co teď? Plán B plánu B vážně nemám. Odpojila jsem své rty od těch jeho, i když trochu nechtěně, protože má úžasný rty a on se na mě podíval.

,,Chtělas mě obelstít." řekl nevěřícně, v mžiku se se mnou otočil a narazil mě na ledničku. Nebolelo to, ale docela to vypovědělo o jeho náladě. Začal mě opět líbat. Tentokrát se na nic neptal. Vzal si to, co chtěl. Kousl mě jemně do rtu a když jsem mírně pootevřela ústa, využil příležitosti, a spojil jazyk s tím mým. Líbilo se mi to, protože líbat doopravdy uměl, ale ztrácela jsem nad sebou kontrolu, což už se mi líbilo o něco míň. Znovu jsem se ho snažila odstrčit. Po chvíli se od mých rtů odlepil s těžkým dechem, ale šanci na mé osvobození pohřbil vražedným pohledem, který na mě upíral, jako tenkrát, když jsme se viděli poprvé.

,,Ehm," snažila jsem se to nějak zachránit ,,jsi roztomilý, když se zlobíš?" zkusila jsem to, co mi řekl on.

,,Ne? Tak ne" sklopila jsem hlavu.

Justin ode mě radši odstoupil a vypadal, že by nejradši něco rozbil. Odešel do svého pokoje a já také radši zmizela. Po chvíli se ozvala rána. Aspoň si ulevil.

Připojila jsem mobil na nabíječku a zhasla lampičku. Za dnešek toho bylo už dost. Zavřela jsem oči a usnula.

•••

Vzbudila jsem se bez budíku. Ještě z postele jsem chmátla po zácloně a odtáhla ji k sobě, čímž jsem odtemnila pokoj. Zamžourala jsem očima a usoudila, že tohle už v životě neudělám. Ještě se zavřenýma očima jsem otevřela dveře a dobelhala se do koupelny. Umyla jsem si obličej studenou vodou a vyčistila si zuby. Vypadám jako pomačkané nevyprané tričko, ale kdo to řeší. Správně. Já ne.

Zavřela jsem dveře od koupelny a přešla do kuchyně. Mechanicky jsem si udělala kávu a sedla si k ostrůvku, kde jsem se snažila trochu víc probrat.

Po chvíli bouchly dveře. Nahnula jsem se dozadu a přidržovala se linky, abych nahlídla do chodby, kde jsem spatřila Justina ve sportovních černých šortkách a mikině. Nic víc, chápete?! Kapuci měl přes hlavu a byl zpocený.

,,Co tak koukáš," sundal si mikinu, která byla cítit potem a hodil ji na židli vedle mě ,,byl jsem běhat." řekl a vzal ze skříňky sklenici, do které napustil vodu a celou ji vypil. Prázdnou sklenici postavil ke dřezu a přešel k ostrůvku. Už jsem se bála, že mě chce zase otravovat, nebo mi přinejhorším nějak vrátit ten včerejšek. Naštěstí si jen vzal mikinu a odešel do koupelny. Vydechla jsem a vrátila se zpět ke svému hrnku teplé kávy.

Když jsem dopila, odešla jsem pro nějaké pohodlné oblečení a šla do sprchy. Překvapivě byla volná, a tak jsem nikam nespěchala. Po půl hodině se ozvalo klepání.

,,Bioložko? Žiješ? Nemám tě jít zachránit?" slyšela jsem ten provokativní pobavený tón.

,,Opovaž se, Bieber." řekla jsem a radši se rychle dosprchovala. Vyšla jsem z koupelny a v kuchyni se potkala s Justinem.

,,Ehm, bioložko?" zastavil mě.

,,Přestaň mi říkat bioložko!" vyjela jsem na něj.

,,Dobře, promiň. Já jen, ty jsi se sprchovala nalíčená?" pokrčila jsem obočí.

,,Ne, proč?" nechápala jsem ho.

,,Takže teď jako na sobě nemáš žádný ty holčičí sračky, jo?" pořád jsem ho nechápala.

,,No nemám. Proč?"

,,Jen tak. Zapomeň na to. Chceš na oběd taky špagety?"

,,Jo, díky." řekla jsem a odešla do pokoje pro knížku. Udělala jsem si chaotický drdol, dala na sebe pohodlnou mikinu a vzala si brýle na čtení. Pohodlně jsem se usadila a ponořila se do knížky, která popisuje důkladnou genetiku a začala si dělat tužkou poznámky. Většinu času jsem si teda spíš s tužkou nějak hrála a nebo ji okusovala. Vlasy mi padaly do tváře a ve "studování" mě zastavil až talíř, který mi Justin položil přímo na otevřenou knížku.

,,Hej." zamračila jsem se na něj a dala knížku pryč.

,,Vždyť ta škola ještě ani nezačala a ty už se tu učíš nějaký kraviny, né počkej," otočil knížku, aby si přečetl její název ,,genetika. Takže jo, kraviny." jen jsem pokroutila hlavou a zvedla se. Vzala jsem knížku a sundala si brýle. Odnesla jsem všechno do pokoje a vrátila se k jídlu.

,,Díky." sedla jsem si vedle něj na židli a začla jíst. Bylo to sakra dobrý. Roplývala jsem se nad každým soustem.

,,Je to dobrý?" zeptal se se smíchem Justin.

,,Možná, ale i kdyby, tak tobě to neřeknu." mrkla jsem na něj.