Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•42- ,,Vítejte na palubě."

Mé tělo dopadlo do té nejpohodlnější sedačky, v jaké jsem kdy v autě seděla. Dveře jsem zavřela a po chvíli si vedle mě sedl i Justin.

,,Kam vlastně jedeme?" zeptala jsem se, když jsme vyjížděli z garáží.

,,Miami." uchechtl se Justin a mě zaskočila slina. Vytáhla jsem telefon a najela na Google Mapy.

Trasa: - vyhledávám vaši aktuální polohu - shoda potvrzena - Harvard University, Boston -
Odkud: Harvard University, Boston
Kam: Miami, Florida
Vyhledávám: Autem, 21 hodin. Letadlem, 3,5 hodiny.

Zaraženě jsem koukala na telefon. Justin přece nemůže řídit celý den a já si netroufnu sáhnout na jeho auto.

,,Justine, jak dlouho tam pojedeme?" zeptám se.

,,Nepojedeme. Poletíme." usmál se na mě a já přikývla.

,,A co auto?"

,,Naloží mi ho do letadla."

,,To můžou?"

,,Když máš správné kontakty a sestřenici na letištním velitelství, jde všechno." uchechtl se a vyjel z areálu školy. Po dálnici jsme následovali ceduli s nápisem letište.

•••

Cesta byla kraťounká a než jsem se nadála, Justin zastavil a vystupoval z auta. Stále jsem se kochala interiérem a všemi možnými tlačítky v autě. Lekla jsem se, až když někdo zaťukal na okénko a dveře se otevřely.

,,Pojď, babe. Někdy ti ji půjčím, ale teď by nám to mohlo uletět." podal mi ruku a já si všimla tašek u jeho nohou. Chytla jsem se nastavené ruky a vystoupila z auta. Justin auto zamkl a vzal naše tašky. Rozešli jsme se k terminálu. Letěla jsem jen jednou, a tak vůbec nevím, co se to tady vlastně všechno děje. Justin přešel k pokladně a začal se bavit s ženou za přepážkou.

,,Dobrý den, prosím, zavolala byste mi Aliciu?"

,,Vy myslíte paní D... "

,,Ano, přesně tu. Prosím, rychle." řekl Justin. Žena přikývla a vytočila něčí číslo na mobilu.

,,Dobré odpoledne, paní velitelko. Je tu nějaký muž a říká, že vás potřebuje vidět. Ne. Jistě, tak metr osmdesát, karamelové oči. Samozřejmě, jak si přejete. Děkuji, pěkný den." s někým telefonovala a poté telefon típla. Znovu se vrátila k Justinovi.

,,Na konci budovy jsou velké žluté dveře a..."

,,Děkujeme, já vím." přikývl Justin a rozloučil se. Vzal naše tašky a otočil se na mě.

,,Můžem?" jen jsem přikývla a následovala ho. Justin došel opravdu až k velkým žlutým dveřím a čekal. Po chvíli se dveře otevřely a vešla krásná mladá žena. Měla kostým letušky, ale v něčem se lišila. Ta čepice, ta dokazovala, že má tady na letišti velké právo rozhodovat. Možná i to nejvyšší.

,,Justine!" vyjekla radostně a objala ho. Pocítila jsem žárlivost a lehký sklon k malé nevinné vraždě.

,,Alic." opětoval jí Justin objetí.

,,Tak co potřebuješ? Mám se ptát?" zasmála se, ale pak se otočila na mě.

,,No a kdopak je tohle?" zamilovaně se na nás podívala.

,,Kamarádka, Alic. Potřebuju domů, co nejrychleji a potřebuju s sebou vzít i auto, samozřejmě. A ji taky." ukázal na mě. Ukázal na tu kamarádku...

,,Pojďte se mnou a nikam se mi neztraťte, byl by problém vás v tom chaosu najít." usmála se a kartou pípla na krabičku na dveřích. Naťukala pin a dveře se otevřely. Vzala jsem Justinovi jednu tašku a chytla se ho za ruku, abych se neztratila. Došli jsme až na nějaké obrovské velitelství. Na konci byly dveře. Jistá Alicie je znovu kartou a pinem otevřela a vešla dovnitř. Kancelář. Kancelář velitele.

Usedla za počítač a začala do něj něco ťukat.

,,N-472H odlétá za 25 minout."

,,Alic, přelož to prosím. Nemluvím letištsky." zasmál se Justin.

,,Další letadlo mířící na Miami odlétá za 25 minut. Pět nezaplněných míst. Následujte mě." vyšla z kanceláře a řítila se někam ven.

Došli jsme až před terminál, zpět k Justinovu autu.

,,Jeď za mnou." řekla a někam odcházela. Justin dal tašky zpět do auta a otevřel mi dveře. Nasedli jsme a Justin se rozjel směrem, kterým odcházela Alicie.

V nestřežené chvíli jsem pocítila jeho ruku na vnitřní straně mého levého stehna. Stuhla jsem a snažila se to nedát na sobě znát.

,,Klid, zlato." mírně se zasmál a ruku neposouval blíž mému klínu.

Nakonec jsme Alic našli, jak stála u brány. Bavila se s policistu v okénku a něčemu se smáli. U brány byli další policisté se zbraněmi a budili respekt. Justin dojel až k bráně a Alicie se na něj otočila.

,,Díky, Franku." pokynula mu a on přikývl. Brána se zvedla a Alicie se rozešla do uzavřeného prostoru letiště. Justin ji autem následoval. Projížděli jsme kolem ranvejí a hangárů. No, rozhodně tam, kde se normální smrtelníci nikdy nedostanou. Kolem nás byla velká letadla. Plnili je palivem, nakládali do nich zavazadla. Bylo to vzrušující.

Alicie došla k jednomu z letadel a začla se bavit s nějakým mužem. Oba se smáli a Alicie poté kývla Justinovi. Justin přijel blíž a vypl motor. Vystoupili jsme z auta a vzali si tašky. Justin dal klíče Alicii a ta je dala muži, který zrovna přišel, nejspíš na její zavolání. Vzal si klíče a nastoupil do Justinova auta. Odjel s ním někam k zádi letadla.

,,Tašky si vezmete do letadla, stejně nejsou o moc větší, než povolená velikost příručních zavazadel." řekla Alicie a pokynula tomu muži, se kterým se bavila celou dobu.

,,Teď následujte tohoto muže. Justine, my se zase vyroznáme potom." objala ho.

,,Jasně, děkuju, Alic." přikývl. Muž nás zavedl k můstku a pak až do letadla.

,,Vítejte na palubě. Sedadla 21 a 22 jsou vlevo." usmála se na nás letuška a my přikývli.