Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XXXV. Zvrácenost

Tou větou mi vyrazí dech. Chvíli na ní zírám s pusou dokořán, ale pak zavrtím hlavou. Všechna chladnokrevnost je pryč. "Větší pitomost jsem nikdy v životě neslyšela" řeknu zadrhnutě, a odvrátím od ní pohled. "Tak teď už ji slyšíš"

"Ty a Kou? Ty a Kou?!"

"Ano, já a Kou" usměje se ještě víc. I některé dívky vypadají zaskočeně.

"Ne, lžeš. Nii-san by s tebou nechodil" řeknu ne úplně přesvědčeně. "Myslíš? I já jsem byla taková jako ty. Taky jsem se dostala do dvanáctky, dokonce díky Kouovi. Pozval mě tam. Rukimu to nevadilo a s Edgarem jsme byli málem nejlepší kámoši".

Mám chuť ji fláknout, ale pak mne napadne něco lepšího. "A pak Azusa, co? Nikdy tě asi neměl rád". Mei po mě střelí pohledem. "Azusa je z nich všech ten nejzbytečnější. Už jen to jak mluví mě dohání k šílenství. Kdyby neměl ostatní Mukamy, dlouho by nevydržel". "Nevíš co mluvíš" pohodím rukou. Jsem ráda, že jsem ji naštvala a zároveň jsem ráda, že jsem se k Azusovi dokázala dostat blíž jak ona. "Neměla by sis dávat pozor na pusu?" zeptá se Mei namíchnutě. Měla, ale přeci nepropásnu šanci ji ujistit, že v některých věcech jsem přeci jen lepší jak ona. "Oh, tak promiň že mluvím pravdu", zašeptám si spíš pro sebe. Náhle ucítím na tváři facku, až si téměř druhou dám o kmen stromu. Překvapeně se po Mei podívám. Hluboce nadechuje a vydechuje. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by ji nějaká takováhle poznámka mohla tak rozhodit.

*Vážně se k nim snažila tak moc dostat..?*

"Mei! Biriki se vrací!" špitne najednou jeden z Grenových, který se prodral až k zrzce. "Jděte si po svých, já si s tímhle odpadem ještě popovídám" odbije ho Mei, z očí jí metají blesky. Jedenáctky, i když nedobrovolně, se tedy rozpustí. I Nagisa sleze ze stromu následovaný naštvaným Item. Modrovlásek se po mně omluvně podívá, zatímco Ito mi plivne pod nohy. Pak oba odejdou.

"Předpokládám, že se s tím svým srabovským zadkem vypaříš během pěti minut, jakmile máš možnost. Co jiného bych od tebe taky mohla očekávat" prohodí Mei, nyní už nejspíš o něco klidnější. "Když budeš mlít nesmysly, tak jo" přikývnu. "Myslíš, že seš nade mnou výš jen kvůli tomu, že ses načerno dostala k těm čtyřem? Nezapomínej na to, že podle papírů furt bydlíš v jedenáctce, holko v klučičím oblečení". Nedám na sobě nic znát. "Zjevně jsi dneska nekontrolovala nástěnku. Už jsem zapsaná u nich".

"To neznamená, že si pro tebe kdykoli nemůžu dojít".

"Já už se k tobě nevrátím, Mei. Konec. Nech mě být, já nechám být tebe. Co jsem ti kdy udělala?" nechápu. Neodpoví. "Kolikátá vůbec jsem? To seš takhle naštvaná na každou, která u Mukamů stráví nějaký čas?" nedám si pokoj. "Buď zticha!" okřikne mě. Vydechnu. "Nevím, jestli ti tak moc vadí, že s bratry vycházím líp jak ty. Vlastně celkově nechápu, proč je kolem nich takové pozdvižení". "Nejsou to tvoji bratři, holko v klučičím oblečení. A nikdy nebudou. Vyhodí tě stejně jako ostatní..." prskne Mei. "Jaké 'ostatní'?" podívám se na ní.

"Jako Leilu, Trixi a Tess! Žádná jim není dost dobrá! Teď si možná připadáš důležitá, ale-" "Co se stalo, že vás Mukamové vyhodili?" zeptám se. "Vím já, zatraceně?! Za všechno stejně může ten pitomej Azusa! Vsadím se, že u těch tří je to stejné, Edgar i Kou by rádi někoho vzali mezi sebe, ale Azusa s Rukim jsou kyselé hrozny. Však taky brzo uvidíš. Opovaž se za mnou pak dolézat!"

Nato se otočí a i když jsem původně měla být zahnaná já, odejde.

°

°

°

Když se vrátím ke dvanáctce a prudce otevřu dveře, naskytne se mi pohled na bratry. Každý z nich zamyšlený na své posteli. Jakmile vejdu, všichni se po mně otočí. Když zmerčím Koua, zatmí se mi před očima a žaludek se obrátí. Nemohu věřit tomu, že zrovna Kou s tou mrchou...