Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

Výslech

Sedím naproti slečně Simmonsonové v její kanceláři. Jsem tu jen já a ona. A Alfréd samozřejmě. 

Ředitelka si vzala do hlavy, že mě rozmluví, co se problémů s jedenáctkou týče. Tedy...co se Mei týče. 

Já...uznávám, že slečna Simmonsonová je bystrá a chytrá žena, ale zas nemusí vědět všechno. Minimálně ne o mně. Stačí, že tuší o těch věcech v Aristokratickém obchodě. Navíc: ani já sama pořádně nevím, proč se k sobě s Mei chováme takhle. Možná jsou hlavním důvodem Mukamové? Ne, bylo to už dřív...vlastně...nikdy jsme se moc nemusely. 

"Nemůžu vám to říct, nevím kdy jsme se začaly takhle 'nenávidět'". Udělám uvozovky, protože i když jsem Mei vážně neměla ráda, nikdy neublížila Mukamům nebo komukoli jinému, koho mám ráda. Ano, Leo a Subaru se sice zapletli do hádky s Grenovými, ale to nebyla vina Mei. 

Nenávist bych přirovnala spíš ke Kibovi. Ano...to byla nenávist. A stále je. 

"Dobře, dobře...tušíš aspoň, proč ti chtěla spolu s Gabrielem a Michalem takhle ublížit?". "Myslíte ten pokus o předávkování? Ne, nevidím nějaký přesný důvod. Upřímně jsem taky docela překvapená, že to došlo až takhle daleko" kývnu zamyšleně hlavou a očima sjedu ke znamení, které mi Mei vryla do ruky. Ten pentagram s cípem dolů. 

Zvedne se mi žaludek.

"Takhle daleko" opakuje po mě slečna Simmonsonová ironicky. Opět vzhlédnu. 

"Co prosím?". 

"Mohli tě zabít, Astro. To je důvod, proč tě teď vyslýchám. Jde mi o tvé zdraví a tvou bezpečnost. Nechci mít ve svém sirotčinci psychicky narušené. 

Tohle místo jsem stvořila proto, aby příští generace mohla mít krásné dětství, i když jsou na světě samy. Takhle malý člověk nemá šanci vyrůst ve spokojeného a vzdělaného, pokud mu někdo nenabídne pomoc. Nemá šanci mít tolik krásných zážitků. Proto mne mrzí, když i na takovémhle místě existuje někdo, kdo chce tu dobrou myšlenku zhatit". 

Vstane a přejde k oknu. Založí si ruce za záda a téměř přísným pohledem vyhlédne z okna. 

Chvíli obě mlčíme. 

Přemýšlím. 

Říká, že nechce mít ve svém sirotčinci psychicky narušené, ale...

"A co Azusa? A dvanáctka?" neodpustím si. Vždyť...oni taky nebyli a nejsou úplně v pořádku. A jedenáctka...vždyť některé děti jsou přecitlivělé, agresivní...

Ne, slečna Simmonsonová ve svém sirotčinci rozhodně nepřechovává partičku roztomilých a hodných dětiček. 

Dostaly se sem kvůli tomu, že přišly o rodiče. Takové dítě už nemůže vyrůstat šťastně, ať si slečna Simmonsonová říká co chce. Část jeho už je ztracená.

"Co s nimi?" optá se ředitelka. 

"Azusa se sebepoškozoval. A vy jste to věděla" zvednu hlavu.

"Dozvěděla jsem se to až po tom, co jste odešli" obrátí se ke mně. 

"Dobře, a dvanáctka? Proč ho schováváte? Je snad nějak nemocný? Ale vy přece ve svém domě nemocné děti nechcete. Tak čím to je? Proč se s námi nemůže normálně bavit?" naléhám.

"Astro! To- to jsou osobní důvody" povzdechne si.

Zůstanu tiše sedět.

*Prostě si to jen neuvědomuje, to je vše. Ono jí to jednou docvakne*.