Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

VII. První krůčky k Mukamům

Sedím na Rukiho posteli. Vedle mě sedí Azusa a Ruki. Naproti je Edgar a Kou.

"..a potom už jsem ho víckrát neviděl" dokončí Edgar vyprávění o jednom z jeho nejlepších kamarádů, který zmizel neznámo kam. "To je smutný" tváří se zklamaně Kou. "Jak že se jmenoval?" "Moc si na něj už nepamatuju ale začínalo to nějak na S. Jako... On se psal se S ale vyslovoval se se Š" odpoví Edgar, a snaží se si vzpomenout.

Najednou někdo zaklepe na dveře.

"Kdo to-" zeptám se, ale Azusa mi pohotově dá ruku přes pusu. Kluci počkají až kroky odejdou a Kou vstane. Azusa mi zase uvolní pusu. Podívá se na mě, a zasměje se.

"Astro... Jsi celý rudý,.. Bratříčku".

Od té doby co jsem k nim přišla, mě oslovují 'bratříčku'. Popravdě mi to vůbec nevadí. Je to znamení toho, že mě berou jako kluka.

"J-jo.." rychle se ohlédnu jinam. Bohužel nejsem vůbec zvyklá na jakýkoli fyzický kontakt, takže pokaždé když se mě nějak dotknou, cítím se nejistě. Slyším Koua, jak otvírá dveře a tak zase stočím hlavu zpátky.

Kou drží v ruce misku se čtyřmi plackami, a zase dveře zavírá. Opět se kouknu směrem k jedinému oknu, které tu kluci mají.

Je mi celkem jasné, že mají hlad, takže je nechám se najíst. Já sama nemám ráda, když mě někdo ruší při jídle. Cítím, jak se palanda zhoupla, jak Ruki a Azusa vstali. Taky zaregistruju Edgarův pohyb, ale dělám, že jsem si toho nevšimla. Slyším kroky, jak všichni jdou do koupelny umýt si ruce. Chvilku je odtud slyšet šplouchání vody, a potom zase kroky. Nikdo nic neříká... Teda já aspoň nic neslyším. Vím, že teď si nejspíš sedli vedle sebe kolem misky a chystají se rozdělit si placky. Cítím jak rudnu a ani nevím proč. Ještě že tady začíná být tma. Je ticho.

"Bratříčku?" ozve se Ruki. Pomalu stáčím hlavu k nim. "A-ano?".

Koukám na ně, jak tam všichni sedí.

"Ty... Nemáš hlad?" zeptá se Azusa udiveně. "No... Já nevím" zadívám se do země. "Děláš si srandu?" Edgar se rozesměje. "Musíš hlady šilhat, bratříčku. Pojď sem" Kou se zazubí.

Zase zrudnu.

*Sakra, ať jde ta nejistota už někam!*.

Vstanu a sednu si opodál.

"Děláš, jako by ses nás bál, bratříčku.." prořízne ticho Rukiho hlas. "Ostatní pokoje by skákali radostí, že jim nechávám víc jídla.." odpovím potichu. Slyším mírné zachechtání a jak někdo vstává a chytá mě za ruku. Překvapeně se podívám tím směrem. Edgar tiskne mou dlaň a usmívá se. "Nii-san.." pronese v klidu "my nejsme ostatní". Jsem mírně zaražená a proto mlčím. Edgar mi pomalu pomůže vstát a doprovodí mě k bráchům.

"Víme, že nejsi moc zvyklý na ostatní lidi" prohodí Kou "..ale je čas se trochu odvážit".

Juknu na Rukiho a Azusu. Ruki má neutrální výraz a Azusovi tančí na rtech nepatrný úsměv. Edgar mě posadí mezi Rukiho a Koua- zády k oknu. Potom si sedne na svoje místo.

"Dobře!" začne Ruki. "Máme tady čtyři placky a pět lidí".

Podívá se mým směrem a přehodnotí.

"Dobře, tak čtyři a půl".

Ještě víc se zavrtám do deky, ve které jsem doteď byla.

"Takže... Má někdo nějaký nápad na rozdělení?". "Můžeme dát..bratříčkovi...jednu celou placku...za mě" Azusa vynáší svůj nápad na povrch. "Vypadá...vyhuble".