Astro Dalili je sirotek. V dětském domově slečny Simmonsonové, kde vyrůstá, je dvanáct pokojů, z čehož má každý specifické obyvatele. Jsou tu osamělí i přátelští, lenoši i darebové, hlupáci i opravdoví chytrolíni. Poslední pokoj, dvanáctku, obývají...
Když jsem se utišila, cítila jsem na své hlavě a zádech Azusovi ruce. Přesto jsem se od něj nehodlala odsunout. Objetí byla nyní ta jediná věc, kterou jsem potřebovala. Zelenovlásek mne hladil dokud jsem se neuklidnila úplně, a pak mi rozhrnul vlasy na čele, a políbil mne na něj. "Arigato, nii-san" zašuškala jsem, a zavřela oči. Cítila jsem se unaveně a slabě.
°
°
°
Nejspíše jsem usnula, protože když otevřu oči, je kolem mne mnohem větší tma, než byla. Pohnu se, a v tu chvíli si uvědomím, že zelenovlásek opírá svou hlavu o mojí. Pravděpodobně taky usnul, protože když ze sebe pomalu sundám jeho ruce, ani se nepohne.
"Je tu někdo vzhůru?" zašeptám, abych nevzbudila spícího Azusu. Ozve se mi jen jeden hlas. "Taky nemůžeš spát?" optá se tiše Edgar. "Právě naopak" uchechtnu se "před chvíli jsem se probudil". "Tak to mně se zatím ani nepodařilo usnout" oznámí hnědovlásek.
Pomalu si zvykám na přítmí, a mé oči zaznamenají Edgara sedícího proti mně. Hnědovlásek podpírá Koua, který spokojeně oddechuje s hlavou na Edgarově rameni.
"Je roztomilý, když spí" poukážu na blonďáčka. "Jo, musí bejt dost unavenej" přitaká Edgar, a shlédne ke svému rameni. "To všichni" zívnu. "Kde je Ruki?" Azusa mi brání v rozhledu na pravou stranu. "Vedle vás" odpoví hnědovlásek, a ukáže modrovláskovým směrem. Bohužel je - jako naschvál - zrovna na pravé straně ode mne. "Hmm... Vidím ho úplně perfektně" konstatuji s tichým smíchem. "Je v pohodě, jestli se chceš zeptat na tohle" zazubí se Edgar. "Spí?" otáži se znovu. "Doufám..." pronese přemýšlivým tónem hnědovlásek. "I někdo jako Ruki musí někdy spát" usměji se na něj. "Hm" ozve se znovu.
V tu chvíli se Kou mírně zavrtí, a zašeptá: "Ne...". Pousměji se, a náhle si něco uvědomím.
"Nii-san..." oslovím Edgara, který je pohledem opět u blonďáka. Hnědovlásek zamrká, a hlavu stočí ke mně. "Hm?"
"Co se Kouovi stalo, že má tak často noční můry?"
Edgar vypadá trochu překvapeně, ale pak zakroutí hlavou, a skloní oči. "Myslím, že by ti to měl říct on. Nejsem ten správný člověk, kterého by ses měl ptát na naši minulost, bratříčku."
"Proč?"
Druhý nejstarší bratr se podívá nejdříve na Koua, a pak na Rukiho a Azusu. "Prostě toho nejsem hoden. Ani nemám sílu vyprávět tady svůj vlastní příběh, natož pak příběhy ostatních" vzdychne. "Dobře, nechci tě nutit" řeknu zklamaně. "Arigato, bratříčku" poděkuje Edgar šeptem. "Ale musíš mi slíbit jednu věc" přeruším ho. Opět zvedne oči, a trochu bázlivým tónem se zeptá: "jakou?"
"Že až se odsud dostaneme, tak mi o sobě všechno řekneš. Když si to teď uvědomuju, tak znám v podstatě jen tvoje jméno, a nějaké ty základy. Myslím, že bráškové toho vědí o hodně víc než já" mrknu, a pak dodám: "nemám v plánu se o vás nezajímat".
Edgar se pousměje. "Ten slib bude odteď platit i pro tebe, bratříčku". "Myslím, že nemám tak zajímavou minulost jako vy" zasměju se, ale pak řeknu: "dobře, nii-san. Slibuju."
°
°
°
"Ne, ne! Nechte mě být!!" otevřu rozespale oči, ale jakmile si uvědomím co se děje, rychle zamrkám, a vyskočím na nohy. V našem vězení se nyní octli i naši věznitelé. Jednoho po druhém nás probouzí surovými fackami a kopanci. Jediný, kdo se probudil dřív než tvrdým návratem do reality je Edgar, který se nyní opět zkouší bránit. Proti přesile však nemá šanci. Už ani ostatní nejsou tak bojovní, protože vědí, že únik je téměř beznadějný. Ztratili bychom se.
I u mne se nyní objeví můj strážce - Terasaka. Nechám se bez odmítání spoutat, a on mne vyvede ven.
"Co se bude dít?" zašeptám ospale, a téměř nezaujatě. Rozhodla jsem se hrát v jeho přítomnosti nedobytnou a imunní. "To by tě zajímalo, co?" ozve se mi za zády jeho odporný hlas. Nic neřeknu, a tak se nakonec nakloní ke mně, a zašeptá mi do ucha: "dnes se o tobě dozvím úplně všechno, můj malý princi". "Hovno se dozvíš" zareaguji chladně, a svou hlavu odkloním co nejdál od té jeho. "Uvidíme kdo se bude smát poslední" prohodí, a opět se napřímí.
Zhruba za pět minut nás všechny vedou tou stejnou chodbou jako včera, akorát opačným směrem. Očima hledám růžovovlásku, která včera nazvala Koua krásným. Začínám mít pocit, že bych si s ní mohla rozumět.
Po chvíli jí zahlédnu schoulenou v koutě jedné z cel. Je opřená o toho kluka, kterého jsem u ní včera viděla. I on si nás všimne, ale akorát si růžovovlásku přitáhne blíž k sobě. Obrátím se zpět k cestě před sebou. Všimla jsem si rudé barvy tekoucí z dívčiných nohou. Došlo mi, co to je, ale mohu pouze doufat, že je v pořádku. A stejně tak budu moci pouze doufat, že budou v pořádku i kluci.
Tentokrát na nás děti už téměř nijak nereagují, kromě pár dívek, které se ve své cele červenají až za ušima, a očima neustále uhýbají. Nechápu je. Jsou tu zavřené jako nějací otroci, ale ještě pořád se dokáží upřímně zastydět. Já sama jsem si vědoma toho, že si emoce nejspíš brzy otupím.
Po chvilce jsem opět neuvěřitelně ospalá, a začnu přemýšlet nad tím, kolik může být hodin.
Od té doby co jsme se tu ocitli jsem už neviděla téměř žádné sluneční světlo či zář měsíce, takže nemohu odhadnout, jestli je den nebo noc. Ptát se někoho by buď nemělo smysl, nebo bych mohla vyfasovat odpověď v podobě facky.
Pro neznalce bych měla nejspíš popsat, co Aristokratický obchod vlastně je. Jak už jde z názvu poznat, je to obchod odehrávající se ve vyšší třídě. Zavedli ho však aristokraté, takže tu mají největší moc oni. Co se týče dětí, jsou jednou z hlavních věcí, díky kterým tento černý trh funguje.
Koupě probíhá většinou stejně, a kupující si pak se svým zbožím může dělat co chce. To je taky hlavním zdrojem historek. To, že tohle místo existuje, je pro většinu lidí jen povídačka, a více se o to nezajímají. V sirotčinci jsem o tom slyšela lidi také mluvit, ale působilo to jako něco, co se nikdy nemůže stát. Někteří párkrát říkali, že v Aristokratickém obchodě byli, a vyprávěli o nejhrůznějších typech mučení a kupujících, že mi z toho šla hlava kolem. Když teď ale vidím ty silné šedé stěny, začínám o vůbec nějakém útěku pochybovat.
A pokud se snad ptáte, tak ano, tento obchod je nezákonný, a vše co se tu odehrává je za zády nejvyšších. Na druhou stranu policie existenci tohoto místa připouští.
---
Dole na obrázku Astro.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
