Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XLII. V záři krve

"Tak tudy asi taky ne..." zčervenám a snažím se uspořádat si myšlenky .

Opět jsme na cestě, a Ruki samozřejmě dodržel, co slíbil. Problém je v tom, že v této chvíli jsem naprosto dezorientovaná. "Asi se vrátíme..." zabručím, a chystám se to otočit, ale modrovlásek mne zarazí. "Vrátíme se jen ke křižovatce. Jistým způsobem jsi měl tak polovinu cesty dobře" prohodí a převezme vedení.

Vracíme se.

Edgar a Kou jsou až podezřele zticha, Azusa si drží svůj obvyklí ústup.

°

°

°

*Aspoň že jsem se dokázala dostat do té poloviny* uvědomím si, když dojdeme na ono rozcestí, kde jsem to zvorala.

Modrovlásek zabočí - na rozdíl ode mne - doleva.

"Vždyť jdeme do světa, ne?" rýpnu si mrzutě. "Mohli jsme jít jakoukoli cestou" "znamená pro tebe pojem 'jít do světa' volnost, bratříčku?" zeptá se Ruki. Zamyslím se. "Asi jo".

"A kdyby jsi přišel do vesnice, kde by tě následně chytili, a dali zpátky do domu plného dětí bez rodičů, byla by to pořád volnost?". Zmateně jsem se na něj podívám. Jednak mě překvapí, že má po delší době tak obrovský projev, ale jednak taky proto, že tahle věta na mne je až moc složitá. "Na to se mi nechce odpovídat" kroutím se, a abych se vyhnula další nebezpečné otázce z Rukiho strany, zařadím zpátečku, a odcouvám k Azusovi.

"Bojíš se ho,..bratříčku?" Zeptá se zelenovlásek trochu provokativním tónem. "Ne" zalžu, a věnuji mu naštvaný pohled. Pousměje se, a zadívá se na Rukiho. Všimnu  si, že dokonce už i Azusa je o pár centimetrů větší než já. "To jako vážně?" Chytím za hlavu. "Už i Azusa?". Otočím se ke Kouovi a Edgarovi, kteří jdou za námi. "Kou-kun?" Oslovím blonďáčka. Ten přeruší konverzaci s hnědovláskem, a podívá se na mě.

"Ano?"

"Jak jsi vysoký?"

"Já?"

"Ne, Edgar" řeknu ze srandy. Blonďák se zamyslí. Povzdechnu si.

"Jasně, že ty"

"Proč?"

"Protože mně zajímá, jestli jsi vyšší než já"

"To je snad jasný, ne?"

"Hej! To právě není vůbec jasný"

"Proč?"

"Prostě mi to řekni" zaúpím. Edgar se zachechtá.

"Asi sto padesát? Sto padesát pět?"

"Centimetrů?"

"Ne, kilometrů! Jasně, že centimetrů"

"Já myslel těch mili... mili..." zašilhám k Rukimu. "Milicentimetrů" ozve se Edgar vážně. Azusa se neudrží a vyprskne.

"Minimetrů, tos myslel-" chce ho opravit Kou, ale taktéž se přeřekne. Přidám se k Azusovi.
"Čemu se smějete, však to bylo správně" podiví se Edgar. "Nebylo" sykne na něj sám Kou. "Minimetr, Ruki-kun, slyšel jsi?" Zakvičím. "V minimetrech se měří malí démoni. Je to speciální název výšky" promluví Ruki s vážnou tváří. "Kou-kun je minidémon!" Vykřikne Edgar radostně a je pryč. Blonďáček ho samozřejmě vztekle následuje.

"Ruki-kun, je to...pravda?" Zeptá se Azusa zmateně, když Kou zmizí aby Edgara ztrestal. "Ne, ale aspoň se proběhnou" pokrčí rameny nejstarší.

"Takže to byly ty milicentimetry?" Neudržím se.

°

°