Došli jsme do té největší místnosti, ve kterém jsem se včera(?) setkala s klukama a Kibou. Velitel tu opět byl, ale tentokrát jsem u něj uviděla nejenom vojáky, ale i děti. Zamrazilo mne. Myslela jsem, že to měl všechno vyřešené, a že si zavolal pouze nás. I na bratrech jsem zahlédla drobné zněklidnění.
"Překvapeni?" ozval se Kiba, a vstal ze svého malého trůnu na kterém doteď seděl.
Děti - tři dívky a dva chlapci - ani nezvedli pohled, dokud je jejich věznitelé nepřinutili. Když jsem zahlédla jejich pobledlé tváře, a oči bez jakéhokoli odlesku života, věděla jsem, že jsou na tom opravdu hodně špatně. "Nevšímejte si jich, jsou tu jen jako rukojmí, kdyby jste náhodou chtěli něco zamlčet" ozval se Kiba a mávl rukou k dětem. "Co po nás chcete?" zavrčel Ruki. "Trošku si vás proklepneme" zasmál se velitel, a přešel k modrovláskovi. "A nenuťte mě znovu opakovat, že tyhle děti jsou tu jako rukojmí" zašeptal zlomyslně. Ruki zatnul zuby.
°
°
°
"Takže Ruki, Edgar, Azusa, Kou a Astro, že?" optá se Kiba.
Už jsme v té místnosti celkem dost dlouho, ale právě kvůli tomu jsou teď jejich informace přesné.
"Mukami, mám pravdu?" Zeptá se znovu velitel. Nikdo neodpoví. "Ach jo, začínáte mě nudit..." vzdychne Kiba. "Ale ještě z vás musím dostat pár věcí, takže mě laskavě neignorujte" obrátí se na nás. Odvrátím od něj pohled. "Zajímalo by mne to nejzákladnější: pohlaví. A to hlavně kvůli tomuhle bílovlasímu. Nezdáš se mi" stoupne si přede mne. Polknu.
"Přejdeme rovnou k věci. Ruki Mukami. Nejstarší, že?" otočí se na modrovláska. Ruki ho ignoruje. "Chlapec, předpokládám" znovu promluví velitel. Opět nic. "Pokud to nevyklopíš teď hned, tak to nebude bolet jen tamty-" ukáže na děti "- ale i tyhle" tentokrát se prst zaryje do nás.
Modrovlásek ještě chvíli mlčí, ale pak zavrtí hlavou, a pohlédne naším směrem. "Jestli ublížíte komukoli, budete toho litovat" pronese chladně a pevně. "Neříkej mi, co mám dělat" oplatí mu hrubost Kiba. "Nemáte právo nás tu držet!" vyštěkne Ruki. "Víš ty co?" zeptá se velitel s nyní už zase potutelným úsměvem. Ruki se zamračí. "Já jediný mám právo..!" oznámí modrovláskovi Kiba pyšně. Nejstarší bratr se zatváří pohrdavě a zhnuseně. "Ano, přesně takovýhle výraz měly ty stovky dětí před tebou, když jsem jim to řekl" zasměje se velitel. "Ale už dost řečí. Kluk, holka?"
"Můžete hád-" vtom Rukiho řeč přeruší náhlý výkřik. Všichni se okamžitě otočíme za hlasem, který patří jedné z dívek, kterou Kiba vybral jako rukojmí.
Ona dívka klečí na kolenou, a mezi vzlyky křičí. Levou ruku si silně tiskne k pravé, a mezi prsty jí vytéká krev.
"Má ruka!! Má ruka!!" řve černovláska zoufale a bolestivě.
"Jak jste mohl...?!!" otočí se Ruki rozzuřeně na velitele, který dívku pozoruje s úsměvem na rtech.
"Je ti jí líto?" zeptá se Kiba klidně, aniž by se na modrovláska podíval.
"Líto?! Děláte si srandu?!! Nechce ji okamžitě jít!!" pokouší se vstát Edgar, ale jeho věznitel je na něj až moc silný.
"Tak ty taky? Ještě na tebe nedošla řada, takže seď a mlč" zavrčí Kiba naštvaně, a znovu se otočí k Rukimu.
"Teď jsi mohl vidět následky svého odmítání. Kvůli tvé hlouposti přišla o ruku. Doufám, že teď už budeš poslušný, a budeš říkat pravdu. To platí i pro vás" přesune svou pozornost k nám. Nikdo nic neřekne. "Holka, nebo kluk?" usměje se nevinně Kiba. Ruki zaskřípe zuby, ale odpoví: "kluk".
Velitel zatleská. "Dobře, děkuji za tvou konečnou spolupráci!".
Pak přejde k Azusovi.
"Azusa Mukami..." znenadání se sehne a prudkým pohybem odhrne zelenovláskovi plášť z jeho rukou. Objeví se jizvy, ale ne jenom staré. Zahlédnu krvavý škrábanec přes celou Azusovu ruku. "...Masochista, že?" pousměje se Kiba.
Zelenovlásek se marně snaží jizvy zakrýt, ale pak se tiše ozve:"ř-řízl jsem se...o...-" "o nic, tohle by sis neudělal náhodou" zazdí ho velitel, a zvedne se. "Zatím se mi líbíte. Ty jsi asi kluk, co?" zeptá se jen tak mimochodem Azusy. "Hai..." skloní zelenovlásek hlavu.
Ruki, Edgar i Kou vyděšeně hledí na Azusův nový triumf. Druhý nejmladší bratr si se zahanbeným pohledem plášť zase rychle stáhne.
"Pak tu zůstaneš" přikáže Kiba-sama, a kývne na Azusova věznitele. I ten odpoví kývnutím.
---
Na obrázku Kiba.
ČTEŠ
Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)
FanfictionAstro Dalili je sirotek. V dětském domově slečny Simmonsonové, kde vyrůstá, je dvanáct pokojů, z čehož má každý specifické obyvatele. Jsou tu osamělí i přátelští, lenoši i darebové, hlupáci i opravdoví chytrolíni. Poslední pokoj, dvanáctku, obývají...