Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XXXIX. V koruně stromů

"Už nemáme čas, musíme to urychlit"

"Chceš jít s námi, Astro?"

                      "Pořád nás můžou dohonit!"

                                                                                                                         "Justine..jsme venku...jsme volní"

Naším chichotáním probudíme zbylé Mukamy, kteří - mám pocit - byli vzbuzení dávno před námi.

Azusa sleze, ale Ruki se ani nenamáhá objevit mezi větvemi. "Hej, nii-san! Vylez!" směje se Kou, který zamíří k modrovláskovu stromu. "Ježiš... Astro, pomoz mi s těmi mravenci!" vyzve mne Edgar, který si celou dobu vyklepává tričko. "Jak se ti tam...dostali?" chce vědět Azusa. Hnědovlásek protočí očima, a poukáže tím na mne a blonďáčka. Opět se rozesměji, ale Edgarovi pomůžu.

Zelenovlásek se opře o kmen svého stromu, a zaujatě nás pozoruje. Občas se pousměje, nebo si přejede pravou rukou po levé a něco zašeptá. Myslím, že mluví k Justinovi. Už jsem si na něj celkem zvykla, a beru ho jako součást zelenovláska.

Najednou se přiřítí Kou, celý vystrašený a neklidný.

"Ruki je pryč!!" křičí při běhu. Edgar sebou cukne. "Pokud to měl být vtip, tak se ani jeden z nás nezasmál, nii-san! Nech toho! Víš přeci, že jsem větší komik než ty" okřikne blonďáčka s rozrušeným výrazem. "Když mi nevěříš, pojď se podívat!" namítne Kou se slzami v očích.

Jdeme všichni.

Když přijdeme ke stromu, Edgar se na Koua podezřívavě podívá, a chytí se větve. Za chvilku je nahoře, ale než se stačíme na cokoliv zeptat, je zase dole. "Kou má pravdu. Ruki-kun je pryč" vzdychne, a sesune se se sklíčeným výrazem na zem. "Nevěřím, že by nás Ruki opustil!" snažím se bratrům dát trochu naděje. Vážně si nemyslím, že by modrovlásek jen tak opustil ty, kteří jsou mu nejdražší. Nebo ano?

*Vážně jsme jeho nejdražší? Co když se mu po sirotčinci stýskalo tak moc, že se tam vrátil? Ale to by nám snad něco řekl, ne?*

Z přemýšlení mne vytrhne Azusův tichý, ale varovný hlas: "Něco tu je... Buďte zticha, a co...nejtišeji vylezte na ten...strom" zašeptá, a pomalu se otočí zády k nám. Oba zbylí bratři okamžitě zbystří.

"Já nic--" chci něco říct, ale někdo mě pohotově chytí za pusu, a vytáhne nahoru do větví. Osvobodím se až v koruně, kde také zkontroluji dotyčného. Je to Kou. "Co to nii-san říkal?" zašeptám ustrašeně. "Bráška má na tyhle věci sluch. Když to tak řeknu, v odposlouchávání se spoléháme hlavně na něj" vysvětlí mi blonďák, který mezitím sleduje Azusu a Edgara, zatím zůstávajícího dole. "Nii-san?" oslovím znovu Koua. "Hm?" "Proč Edgar-chan zůstal dole, i když mu Azusa řekl, že má jít nahoru?" nechápu opět. "Je to starost o ostatní, bratříčku. To je tak trochu Edgarova slabina. Až s námi budeš žít, pochopíš to. Jednou se s tím budeš muset sám vypořádat, tím jsem si jistý" řekne Kou s utěšujícím úsměvem. "Budu s vámi..." podívám se na něj ohromeně, a zároveň dojatě. Když v to věří Kou, tak to vyjde. Ten kluk je synem štěstěny, a i když si to neuvědomuje, má neuvěřitelný dar: naději, kterou přenáší na všechny ostatní.

"Nii-san, jdi za...Kouem a Astrem... Onegai..." "Zapomeň. Nemůžu tě tu nechat samotného. Buď půjdeš taky, nebo tu prostě zůstanu" uslyším zdola rozhovor dvou zbylých Mukamů.

Napadne mně příšerná myšlenka: Co když ten, kdo tady obchází, je myslivec? Nebo ještě hůř - policista! Co když chytil Rukiho, a nii-san mu řekl, kde se ukrýváme my?! Ale to je přeci blbost... Ruki by nikdy nikomu neřekl něco o svých bratrech, kdyby jim tím ublížil, nebo je ohrozil...* mé myšlenky horečně pracují.

Náhle uslyším šustění listí, a mezi větvemi se objeví Azusova hlava.

*Takže ho Edgar nakonec stejně přesvědčil*.

Zelenovlásek se lehce dostane nahoru, a Edgar jde hned po něm.

Všechno je v pořádku, dokud Edgara, který je těsně u nás, a jediné co mu zbývá vytáhnout na větev je noha, někdo najednou stáhne dolů. Je to tak rychlé a nečekané, že hnědovlásek stačí jen zalapat po dechu, hmátnout po nějaké pomocné ruce, a je dole. Kou, Azusa i já zpanikaříme, a všichni tři se mu vrhneme na pomoc. Výsledkem je pouze to, že se srazíme hlavami, a raději se zase stáhneme.

Zelenovláskovi jako prvnímu dojde, co bychom měli v takovéhle situaci dělat, a urychleně si dá ukazováček přes pusu. Blonďáček i já poslechneme, a Azusa se opatrně vykloní z větví.

---

Na obrázku je Azusa.