Astro Dalili je sirotek. V dětském domově slečny Simmonsonové, kde vyrůstá, je dvanáct pokojů, z čehož má každý specifické obyvatele. Jsou tu osamělí i přátelští, lenoši i darebové, hlupáci i opravdoví chytrolíni. Poslední pokoj, dvanáctku, obývají...
Když se probudím, cítím se o něco líp. Sice mi ještě trochu třeští hlava, ale aspoň už nejsem ospalá. Zvednu se do sedu a všimnu si, že kluci jsou usazení o něco dál a debatují spolu o něčem. Hned jak se posadím, zaznamená mne Edgar a zašklebí se. "Konečně, bratříčku?". Po jeho poznámce se otočí i ostatní. Bez jediného slova se postavím, a dovrávorám k nim. Mým cílem je si uvědomit, že tohle je realita. Proto udělám ještě pár kroků k hnědovláskovi, který je mým chováním nejspíš mírně zmatený, protože se zeptá: "v pořádku?". Neodpovím, a prostě ho obejmu. Svůj obličej zabořím do jeho trička, a jen si užívám ten pocit, že je tu se mnou. Dokážu si představit Edgarův naprosto vykolejený obličej. Pak kolem sebe ale ucítím jeho paže, které mě přitáhnou více k němu. "Taky jsi mi scházel, bratříčku.." uslyším zamumlání. Po chvíli se odtáhnu, a usměji se na něj. On mi úsměv opětuje. Podívám se na Rukiho. Opírá se o mříže, a má svůj neutrální výraz. Prostě žádná reakce. I k němu přijdu. Nejspíše ví, co se chystám udělat, protože když jsem pár kroků od něj, postaví se pořádně. Ušklíbnu se, a jemně omotám ruce kolem jeho trupu. Nebrání se- což je u Rukiho divný. Naopak se jedna jedna ruka octne na mojí hlavě, a pohladí mě. Jsem příjemně překvapena. "Vítej zpátky, nee-san" "děkuju.....chyběli jste mi. Strašně moc" zašeptám v odpověď.
Když obejmu i Koua, posadím se vedle usmívajícího zelenovláska.
"Co řešíte?" zeptám se. "Koho vybereme" řekne Ruki přemýšlivým tónem. "A na kom jste se shodli?" "zatím....nikdo" ozve se Azusa.
Chvilku je ticho. Zase se zvednu a odběhnu pro vodu.
"Hele.." uslyším najednou Koua. Jakmile se napiji, misku zase schovám, a posadím se zpět na své místo.
"Víte...jak Kiba říkal něco o tom, že jsme už každý poskvrněný....co tím chtěl říct?". Modrovlasý si povzdechne a trochu zklamaně pronese: "doufal jsem, že na to zapomeneš.." "proč bych měl?" nechápe Kou. "Chtěl tím říct, že jsme každý byl týranej, a máme z toho tak trochu psychiku v hajzlu, ale-" dá se do řeči Edgar, ale Ruki ho přeruší. "Z tohohle by sis neměl dělat srandu". Hnědovlásek se na něj podívá. "Promiň, fakt si tady teď nebudu vylejvat srdce". "To asi nikdo" zazubím se na něj.
Chápu, že se s námi nechce dělit o zážitky, protože asi nebudou nějak extra šťastné.
"Hej, bratříčku" uslyším blonďákův hlas. "Hm?" "ta holka, se kterou vídal,....Lin? ". Kývnu. "Říkala, že vám dělali něco jiného.." nahodí zkoumavý tón. Pousměji se. "Jiného? Ne....myslím, že jsme měly všechno stejné jako ostatní". "Něco konkrétního dívkám" opět se ozve Kou. "Promiň, ale jsem kluk, netuším o čem to tu mluvíš" odpovím a poškrábu se na zátylku.
Samozřejmě, že vím na co naráží...
Neřekla bych jim to, a ani to nemám v plánu, ale je tu Azusa. Jsem si jistá, že by jim to řekl i kdybych nechtěla, a to je menší problém.
"C-co vůbec vaši spolubydlící? Nic jste zatím neřekli, co se ostatních týče" pokusím se změnit téma. Ruki se na mě zkoumavě podívá, ale pak svůj pohled opět stočí k mřížím. "Jo, v pohodě" ozve se Edgar. "Seznámil jsem se s dvouma klukama. Jsou to šílenci, ale fakt dobrý šílenci. Jmenujou se Christian a Patrik, a upřímně, asi jsem ještě nikdy nepotkal někoho tak neuvěřitelně trhlýho" zachechtá se. Jeho smích mne uvolní a uklidní, takže i já se rozhodnu představit bílovlásky. "Hele, na nás nemáš. Šest sester, a jeden brácha, kterýho jsem teda zatím ještě neviděl, ale to je jedno. Jsou strašně kawaii a milý, jo a taky..." přestanu, a obrátím se k Azusovi. V dalších pěti vteřinách má vyhrnuté rukávy. "Co to-" podívá se na obvazy znepokojeně Ruki. Zelenovlásek se rychle odtrhne a nahodí výraz 'já za nic nemůžu'. "Měl to úplně prořezaný, bylo to dost hluboko" kouknu se na něj starostlivě, ale pak se obrátím na modrovláska. "Jedna z těch holek mi s tím pomohla. Luna. Pak je tam Lin- to je ta, se kterou se vídá Kou, potom Annie a malá dvojčata Kiki a Miky". "Počkej, jak to, že jí Kou vídá?" obrátí se Edgar nechápavě na blonďatého. "Jsme vybíraní ve stejný den" vysvětlí Kou. "Jo, a jeho první zpráva přes ní byla, že mě prej pozdravuje" podívám se na blonďáka. "Ale taky jsem se ptal, jak se máš!" zvedne ukazováček. "Wow, hlubokomyslné, nee-san" dá se do smíchu Edgar. Přidám se. "Jo, a ještě bych měl říct, že se zelenovlasý přesunuli k nám. Proto přišel Azusa se mnou" sdělím jim rychle. "Jo, něco jsem o tom slyšel" kývne Ruki. "Hromadné sebevraždy, že?" podívá se na Azusu. Ten kývne. "Všichni se...zabili....kromě.....nás tří". "Kdo zbyl?" zajímá se Kou. "Nevím k čemu...ti to bude,.....ale jeden kluk a.....jedna holka. Sibyl a Sebastian.....pokud chceš vědět....podrobnosti" pokrčí rameny Azusa. "Zelenovlasí to prý měli celý úplně jinak" ujme se slova Edgar. "Jinak..?" nechápe Azusa. "Byli jste dohromady. Jako kluci i holky.." upřesní hnědovlásek. "Bylo vás tam málo? To by to možná vysvětlovalo" přidá se blonďák. "Bylo nás...deset" podepře si zelenovlásek hlavu. "Když o tom teď.....mluvíte....tak to je....trochu zvláštní". "Kolik lidí by měl být v každé cele? Tak průměrně" zeptám se a a otočím se na Rukiho. "Nás bylo patnáct jen kluků" ozve se Edgar. "Nás sedm" posadí se Kou vedle mne. "Pět" pronese po menší odmlce Ruki. "A nás jako holek taky sedm" zakroutím nechápavě hlavou. "Jak to, že zelenovlasých je skoro nejvíc, a přesto jsou spojení?" zeptá se Kou. "To by mě taky zajímalo..." povzdechne si Edgar.
Chvilku je ticho, ale pak se obrátím na Rukiho: "Řekni něco o svých spolubydlících ty, Ruki". Dost mě to zajímá. "Já...oni.." sekne se modrovlásek. "Nevycházel jsem s nima....nevím jak se jmenou, nevim odkud jsou. Zaslechl jsem jen nějaký jména jako Kai, Haru...nic neobvyklého..". Je na něm vidět, že se o tom nechce bavit. "Nenahnal jsi jim spíš strach? Jsi strašně uzavřenej a nepřátelskej, co se ostatních lidí týče" zavře oči Edgar a založí si ruce na prsou. "Někdo rozumnej na vás přeci dohlížet musí" rýpne si modrovlásek, avšak s neustálou vážností. "Dohlížet? Nejsem dítě" oplatí mu to Edgar. "Občas se tak chováš". Rukiho majestátnost nemizí. "Nějakej moc chytrej" chystá se na něj Edgar vrhnout, Kou však zakročí. "Chytrý jste oba, ale teď vaši chytrost nepotřebujeme".
Pouze pobaveně sleduji tohle představení. Není možné, aby na sebe byli naštvaní, když se tak dlouho neviděli.
*I když moment* něco mi dojde. Vzpomenu si na Azusova slova. "Myslím, že modrovlasí...jsou vybíraní s....hnědovlasými".
"Hej, pánové" lusknu. Otočí se na mě. "Vy dva...nevídali jste se náhodou?" zeptám se modrovláska s hnědovláskem. Chvíli mne nechápavě pozorují, ale pak Edgar připustí: "kluci od nás byli vybíraný s modrými". Šťouchnu do Azusy, který sedí vedle mne. "Fakt jsi měl pravdu. Víš, jak jsi tehdy říkal, že si myslíš, že jsou hnědý a modrý spolu? Edgar a Ruki se sice nevídali, ale byli vybíraný tak jak sis myslel" usměju se na zelenovláska. "Byla to jen....domněnka.....bratříčku" podepře si Azusa hlavu. "Ale pravdivá, nee-san" stále trvám na svém. "Když jste se vy dva vídali, proč-" Kou chce položit otázku, ale Ruki mu skočí do řeči. "Nevídali. Jen ty barvy byli vybírané spolu spolu" "ale proč jste si přes ně teda nějak neinformovali?". Modrovlásek si povzdechne. "Prostě jsem byl nepřístupnej a nebavil jsem se s ostatníma, tudíž mi ani nemohli nějak pomoct, stačí?". Jde slyšet ta podrážděnost. "Jo" kývne Kou. On je na druhou stranu v klidu a jakmile zjistí, co potřebuje, ztichne a opře se jedním ramenem o mne. "Aspoň že všichni žijeme" podotknu a usměji se na blonďáka. "Pravda" ušklíbne se Edgar. "Ale neřekl bych,.....že na moc dlouho" ozve se tiše Azusa. "Co?" překvapeně se na něj otočím. Zelenovlásek se na mne zadívá.
"Mám takový pocit, že....až jednoho z nás vybereme....ti ostatní....umřou".
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
