Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

Anniena zpráva

Přiblížil si mě k sobě víc.

*Co by v téhle chvíli dělali kluci? Řekli by mu to? Edgar určitě ne, nenávidí ho z nás všech nejvíc, a klidně by se nechal zkopat do bezvědomí, jen aby nemusel nic říct*. Vtom mě popadl strach. O ně. Co když se Edgar opravdu zkopat nechal? Co když.... Zatřepu hlavou a podívám se Kibovi do očí. "Chci vědět o svých bratrech! Kde jsou?! Jsou v pořádku?! Jestli jste jim něco udělal, nepřejte si mě!" pokusím se o výhružný tón. Schytám popadnutí za vlasy, a přitáhnutí k velitelově tváři. "Tady si určuju pravidla já, ne nějaká krysa jako ty" jeho tón zní zlověstněji než můj, a mně, ač nechtěně, přeběhne mráz po zádech. "Víš....já bílou barvu naprosto nenávidím, ale když mi něco, co nenávidím ještě odporuje....tak je to smrtelná kombinace" řekne a pustí mé vlasy. "Hej! Přineste 'hračky'! Uvidíme, jak na ně bude reagovat její tělo!".
Svěsím hlavu, a zavřu oči.
Nevím proč, ale mám pocit, že tohle bude moje smrt.
°
°
°
"Plánuje nás zneužívat" pronese Annie, když se ujistí, že dvojčata chybí.
Řekne to smířeným a klidným hlasem. Já ale zalapám po dechu, a podobně zareaguje i Lin.
"To si děláš prdel.." zašeptá Luna. "Od koho jsi to zjistila?" zeptá se Lin ještě pořád pozastaveně. "Slyšela jsem pár lidí od hnědovlasých, když jsme byli ve čtvrtek vybraní" posadí se Annie do tureckého sedu naproti nám. "Ale to ještě není to nejhorší" pokračuje pak. "Co? Ono to může být ještě horší?" zeptám se tiše. "Pro tebe to nejspíš nebude tak strašné, protože tu nikoho nemáš" otočí se ke mně Annie, a já ucítím píchání u srdce.
"Co je to nejhorší, nee-chan?" šeptne Linka bojácně.
"Bere dívky od sedmi let" pronese Annie roztřeseným hlasem. "T-to si už fakt děláš prdel!" zakřičí Luna, ale než se stačí naštvaně zvednout, Lin se jí vrhne kolem krku. "Prosím, Lu-chan....ne teď..." zavzlyká do Luniny košile, a mně dojde, že brečí. Lunin výraz se rázem změní z naštvaného na bojovný, ale opět se posadí a obejme svou sestru. "Promiň Lin, nechtěla jsem. Jen.....jak to prase může znásilnit ty dvě?".
V tu chvíli pochopím, že to, co sestry trápí nejvíc, jsou dvojčata.
"Annie..?" otočím se pomalu na nejstarší dívku. I jí tečou slzy, ale místo toho aby je zakrývala, nechává je volně stékat po její tváři.
"Hm?" zareaguje na mou otázku. "Kolik je Kiki a Miky?" zeptám se roztřeseným hlasem, a doufám, že neřekne ten věk, který by je mohl proklít.
Annie chvilku mlčí, ale pak zašeptá:"osm...oběma".
Mé slzné kanálky povolí, a já se rozbrečím.
Ty dvě si to nezaslouží. Jsou obě ještě tak zranitelné....jak mohou přežít tohle?
"Annie" promluví Luna tiše " ty...ty jsi už...byla? Chci slyšet pravdu, nemá cenu lhát".
Annie se po ní vystrašeně podívá, ale pak si utře oči a lehce kývne hlavou.
"O můj bože. Já toho grázla zabiju. Slibuju" zaskřípe zuby Luna a Lin si k sobě víc přitiskne. "Annie...kdy? Kdy ti to udělal?" zeptám se opět já. "Před předevčírem. Začíná s nejstaršími" řekne tiše.
Luna zakleje, a já si objasním situaci poslední otázkou:"takže ti to udělal ten samý den, co jsi se to dozvěděla?""jo" kývne hlavou Annie.
*Ann je sedmnáct, Luně nejspíš šestnáct...proč musí být Luna o tolik starší než já?! I když je asi lepší mít to co nejdřív za sebou, než na to čekat*.
"Zatraceně...! Já ho tak nenávidím!" rozkřikne se Luna, ale Lin ji přeruší:"Annie...bolí to hodně?".
Nejstarší dívka se smutně usměje, ale pak kývne. "Já už jsem na to vcelku zralá, ale ty, Kiki a Miky....bojím se" poslední slůvko zašeptá, a složí si hlavu do dlaní.
Už není co rešit. Jediné co můžeme dělat, je čekat na naše prokletí, nebo na naši smrt.
Znásilnění. Má noční můra.
Chlapec jako Ruki nebo Edgar by si to rozhodně nenechali líbit....ale já nejsem ani jeden z nich. Jsem prostě bezbraná. Nebo spíš bezbranně blbá.
*Bože...prosím. Buď to ukonči, nebo nám pomoz* sepnu ruce a s hlavou svěšenou vyšlu prosbu k nebesům. Cítím, jak si slzy rýsují cestičky po mém obličeji až k bradě, odkud spadnou na zem.
Beznaděj se dostavila.
°
°
°
"Už zase jsem potkala ty kluky" pronese Lin jen tak mimochodem.

"Co?" otočím k ní hlavu. "Ty kluky....blonďák a ten který pořád křičí. Byli vybraní se mnou. Ten blonďatej mě dost znervózňoval, protože se pořád tak divně koukal" šeptne a lehce se zamračí.

"Jak vypadal ten druhý?" prudce ze zvednu a ona sebou trhne.

Možná reaguji trochu přehnaně, ale je tu už opravdu velká pravděpodobnost že je to Edgar a Kou.

"Co šílíš? Jsou to prostě jen nějací kluci, proč tě to tak zajímá?" pronese nechápavě Linka. Sednu si vedle ní, a opřu si lokty o kolena.

Řeknu jí to. Věřím jí, a ten pocit, že já o ní vím všechno, a ona o mně nic je ošklivý.

"Víš...něco ti řeknu. Jen mi slib jednu věc" podívám se na ni a ona přikývne. "Nikomu to neřekneš. Sice ani nevím, proč to před vámi zatajuji, ale můj mozek říká něco jiného. Slibuješ?". Opět přikývne. "Dobře" usměju se na ní, a pak se nadechnu.

"Mám tady sourozence. Čtyři bráchy. Popravdě.....si s nimi nejsem ani nijak příbuzná.

Potkali jsme se asi před třemi nebo čtyřmi týdny. Jsou strašně milí, ale dokážou být i vcelku děsiví. Jsou to hnědovlásek, blonďák, zelenovlásek a modrovlásek......nebo....spíš černovlásek. I když jsme sourozenci teprve krátce, zažila jsem toho s nimi skutečně hodně, a-" zarazím se.

Neřekla jsem toho už moc? Vždycky když na ně myslím, jsem schopná se rozpovídat.

Linka se na mě usměje, a pak mi věnuje poplácání po zádech.

"Takže....ty si myslíš, že ti kluci co vídám jsou tvoji bratři?" pronese klidně. "Jo. Nevím o nich od té doby co jsme tu vůbec nic, ani jestli žijou nebo ne. Proto mě zajímá ten blonďák a ten druhej.....podle popisu by to mohli být bráchové......nebo aspoň dva z nich" povzdechnu si.

Linka se zazubí. "Tak to možná vysvětluje, proč se na mě ten blonďatej tak divně koukal" řekne pak. "Jo...to je pravda" podrbu se na zátylku. "Můžu se zeptat, jak se ti tvoji bratři jmenujou?" pronese po chvíli ticha Lin.

"Etooo...""neboj, fakt o nich nikomu neřeknu" přeruší mne téměř okamžitě. "No...tak dobře" lehce kývnu, a pak jí pro jistotu pošeptám jména Mukamů. "Kou, Edgar, Azusa a Ruki".

Promiňte mi překlepy, a nesmyslné věty :) PS:. omlouvám se za to, že jsou v této kapitole odstavce trochu chaotické, první polovinu příběhu jsem psala na mobilu, a druhou na počítači ^^

Na obrázku je Lin :)