Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XXXIII. Nové možnosti

Převlékla jsem se na pokoji s nimi. Jejich přítomnost mi v tu chvíli byla jedno, myšlenkami jsem byla jinde. Usilovně jsem se snažila vymyslet způsob, jak Kouovu odchodu zamezit. Po vyčištění zubů jsem blonďáčkovi sdělila, že - pokud dovolí - budu dnes spát s ním. Souhlasil.

Večer se odehrál v naprostém tichu. Edgar a Azusa vylezli k sobě nahoru, a Ruki se přikryl peřinou, ale opřel se zády o zeď. Zaujala jsem své místo na vnější straně postele, a Kou přelezl k vnitřní.

Stále větší tma padala na nás všechny. A ne jen zvenčí, ale i zevnitř. Schoulila jsem se pod peřinu a zavřela oči. Čekala jsem, že bude mít Kou noční můry, takže se v noci vzbudím. Aspoň že na to budu připravená. Zamhouřila jsem oči, a usnula neklidným spánkem.

°

°

°

Má předpověď se vyplnila. V noci jsem se probudila, ale s překvapením jsem zjistila, že Kou spí. Nejspíš to nebyl úplně nejhezčí sen, protože když jsem blonďáčka pro jistotu pohladila po hlavě, mírně sebou škubl, a něco nesrozumitelně zabrblal. Pousmála jsem se, a nechala ho spát. Má pozornost se stočila zpět ke hlasu, který nyní tiše a neklidně vrčel. Posadila jsem se ve tmě s ušima nastraženýma. Nešlo to od naší postele, takže Kou ani Edgar to být nemohli.

*Azusa?*

Položila jsem nohy na studenou podlahu, a zvedla se. Ten někdo se hlasitě nadechl, jakoby se dusil. Nerozmýšlela jsem se, a vlezla nahoru k Azusovi.

Zelenovlásek se svíjel v křečích, zadržujíc v sobě noční můry. Když jsem se ho dotkla, zjistila jsem, že je úplně zpocený. Azusa sebou při doteku trhl, a prudce se otočil. V nyní už doširoka otevřených očích se zračil strach, beznaděj a psychická bolest.

"Hej, nii-san" zašeptala jsem jeho směrem. Nic neříkal, ale zjevně se uklidnil. "Jsi v pořádku?"

"Ano,.. Promiň, že jsem tě... vzbudil, bratříčku"

"To je v dobrý, nespal jsem" zalhala jsem.

"Spal", místnost náhle proťal jiný hlas. Otočila jsem se a spatřila Edgara, opírajícího se o zeď. Povzdechla jsem si. Zelenovlásek se posadil, a stočil svůj pohled k zavřenému oknu.

"Co se ti zdálo?" znovu jsem stočila pozornost zelenovlasému, který se stále zdál být trochu mimo. Azusa chvíli mlčel, a pak tiše odpověděl otázkou: "Víš co je můj největší... strach?"

Když jsem nepromluvila, ozval se Edgar: "...Tak jako se Kou bojí nočních můr, ty máš strach z neschopnosti, že ano, Azusa-kun?" "Ano..." usmál se Azusa. "Přesně tak. Když... tě někdo někam přiváže a nechá být... Nemůžeš se ani sám... zabít. Jsi úplně oddaný... čemukoliv, co s tebou ten... člověk má v plánu... To mě nejvíc děsí".

"Takže o tom se ti zdálo?" zeptala jsem se. Azusa si promnul oči. "Uhuh".

Natáhla jsem se, abych ho mohla pohadit po rozcuchaných vlasech. "Je toho na vás moc, nii-san. Na všechny. Promiňte, že vám nejsem nijak nápomocný".

"To není pravda, Astro-kun" skočil mi do řeči Edgar.

"Jsi, bráško... Cítím se s tebou... v klidu" oponoval mu Azusa.

Přitakala jsem.

"Já s vámi taky. Když už jsme u toho... Edgare, jak dlouho už nespíš?"

Po chvíli ticha Azusa zhluboka vydechl.

"Nemůžeš spát,.. Že, nii-san?" zeptal se náhle. "Ne" odpověděl hnědovlásek téměř neslyšně.

"A Ruki-kun?" optal se Azusa znovu. "Spí. Nedivím se, poslední dobou ze sebe vydává to nejlepší" odpoví Edgar.