Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XXXVIII. To nebe je tak kouzelné..

"Už nikdy nebudu běhat" oznámila jsem uštvaně bratrům a sedla si na zem. "Moje řeč..." souhlasil Edgar, a opřel si ruce o kolena. Nepravidelně a rychle oddechoval.

Byli jsme téměř hodinu cesty od sirotčince, ale les zde nekončil. Nevěděla jsem, jestli se táhne až k nejbližší vesnici, nebo městu, ale rozhodně jsem to nehodlala zkoušet. Kontakt s lidmi - krom Mukamů - jsem nijak nepotřebovala.

Kou si sedl vedle mě, a zavřel oči. Hrudník se mu zvedal a zase klesal stejným tempem, jako když odtikávají hodinky.

Azusa si vyčerpaně lehl do měkké trávy a schoulil se do klubíčka.

Všichni jsme byli nesmírně unavení - včetně Rukiho, který se posadil ke stromu, a zády se o něj opřel.

Jak už jsem řekla, byli jsme pořád v lese, ale byl mnohem řidší. Občas se tu objevily louky, nebo dokonce osamocené domky, buď myslivců, nebo samotářů. Od těch jsme zdrhali nejrychleji. Bylo nám jasné, že kdyby nás myslivec, nebo nějaký osamocený mrznout, chytil, téměř okamžitě nás vrátí zpět do sirotčince.

Po krátké pauze jsem už dýchala téměř pravidelně. Uvolnila jsem se, a podívala se nad sebe. Vykulila jsem oči a dech se mi opět zastavil překvapením a úžasem. Nade mnou bylo krásné noční nebe. Černá a tmavě modrá se spojily a vytvořily nádhernou podívanou. K tomu všemu se přidaly svítivé hvězdy s měsícem, a z nádherného pohledu se stal neodolatelný.



Sundala jsem si svou tašku z ramene a ohromeně jsem zírala na tu krásu. I když vím, že vám tu popisuji pohled který nejspíš zná každý, tohle je hodně specifický pocit, který se nedá jen tak popsat. Jde o to to vidět. Vidět s těmi nejbližšími. Překrásné.

Opřela jsem se o strom, a koleny jsem si podepřela lokty. Nespouštěla jsem zrak z té podívané nad námi.

Azusa si toho taky všiml, ale nic neříkal. Byl sice neustále schoulený do jednoho malého klubíčka, ale jeho pohled mluvil za vše. Byl dojatý a šťastný. Usmíval se tím svým rozkošným úsměvem, a lehce si hladil obvaz na levé ruce.

"Justine,.. Jsme venku... Jsme volní" šeptal pořád dokola.

Až nyní jsem si uvědomila, co se vlastně stalo. Utekli jsme od Mei, od Grenových, od Ita...

*Co budou asi dělat, až zjistí, že nejsme ve dvanáctce? Pošlou pro nás někoho? Budou nás vůbec hledat? Máme takovou cenu?*

"To je krása..!" ozve se najednou Kou. Otočím se na něj, a zjistím, že hledí na oblohu. "Jo, to je..." řekne Edgar, který mezitím vylezl na strom, o který se opírá Ruki. "Koukni! Támhle je malý a velký vůz!" ukáže na seskupení hvězd hnědovlásek. "Waaa!" rozzáří se blonďák. "Takže nejen horolezec, ale dokonce i astronom, jo, nii-san?" zakloním hlavu, abych se na něj mohla podívat. Edgar se usměje, a rýpne si taktéž: "To ty jsi tady astro-nom, Astro". Zasměje se.

Ruki se na chvíli zahledí na oblohu. Pak nás osloví tichým hlasem:" Budeme spát na stromech. Není to sice nejpohodlnější, ale na druhou stranu na nás nedosáhnou šelmy, a větve nás dobře schovají. Máme štěstí, že je takové teplo. A to je teprve duben...". "Ty už jsi někdy spal na stromě, nii-san?" zeptá se Kou překvapeně. "Jen párkrát... Neměl jsem jinou možnost.." odpoví neurčitě modrovlásek.

Tu noc jsme našli pět stromů, které byli poměrně pohodlné a nebyli daleko od sebe. Jakmile jsem byla nahoře, sundala jsem si svou tašku, a zavěsila si ji na nejbližší větev. Pak jsem si našla dobrou polohu na spaní, a celá utahaná jsem se poddala odpočinku.

°

°

°

Vzbudili mne teplé sluneční paprsky, které se draly přes větve. Celé tělo mě bolelo a byla jsem nesmírně unavená, ale chtěla jsem vědět, jestli mi bratři nějakým způsobem nezdrhli, takže jsem se pomalu posadila a zívla. V tu chvíli ve mě něco křuplo, a já zapištěla. Myslela jsem, že se něco zlomilo, protože to bolelo, ale pak mému mozku došly dvě věci. Za prvé: tím, že se protáhnete si nemůžete nic zlomit, a za druhé: bolí mě úplně všechno, ne jen místo kde křuplo - čili záda.

Po mém zapištění jsem uslyšela dopad nějakého tělesa na zem, a následně slabé nadávky. Polekala jsem se, a rychle jsem vykoukla zpod větví. Tomu, co jsem viděla, jsem se po pár sekundách musela zasmát.

Edgar ležel na zemi podivně stočený. Nohy měl opřené o kmen stromu, zato hlavou byl zabořený do trávy. Se smíchem jsem slezla. Hnědovlásek se na mě podíval, čelo od hlíny. "Nazdar nii-san" prohlásil trochu naštvaně. "Byl jsi to ty, kdo tady křičel?" Dala jsem si ruku před pusu. "Nevím o čem to mluvíš, nii-san..." Edgar mne provrtal pohledem typu 'né, vůbec'. Už to vydržet nešlo. Rozesmála jsem se na celé kolo. "Promiň, ale tobě to v tý trávě tak sluší" dloubla jsem si, a podala mu ruku. Chytil se jí, a zvedl se. Až když stál naproti mě, jsem si uvědomila, že je o něco větší než byl. "Nepovyrostl jsi, nii-san?" zkoumavě se na něj podívám, a pokusím se mu dosáhnout na hlavu. I když se natáhnu jak nejvíc to jde, až na vlasy mu prostě nedosáhnu. Maximálně k očím, a to ještě když jsem natažená jako struna. Pousměje se, a chytí mou ruku, kterou mu šmátrám po obličeji. "Co si myslíš, že děláš?" zeptá se, a ruku mi uvolní. "Zkoumám jestli jsi větší než já, nii-san. Zjevně jo" zasměji se, a znovu se protáhnu. Opakovaně ve mně křupne, a Edgar odskočí. "Co to sakra--" "--bylo?" skočím mu do řeči a uchechtnu se. "Moje kosti vypovídaj po tom včerejšim běhu službu". Zatváří se nechápavě, a v tu chvíli uslyšíme další zvuk. Jde to od Kouova stromu. Naznačím Edgarovi, že má být zticha, a přiblížím se ke stromu který osídlil blonďáček.

Zpod větví na mne vykoukne Kouova střapatá hlava s vykulenýma očima. "Jsou... jsou... Jsou tady mravenci!!!" vykřikne, a spadne z onoho stromu přímo na mě. "Ty se bojíš mravenců? Nikdy jsi se o tom nezmínil, nii-san!" zavrčím tónem, který jasně říká 'slez ze mě'. Hned tak učiní, i když hodně nemotorně.

Edgar se gebí, což mu já - jakožto pomstychtiví jedinec - nemůžu odpustit. Zatímco má hnědovlásek zavřené oči, dám Kouovi 'nenápadně' malé znamení ve smyslu, že se Edgar dneska ráno ještě nerozcvičil. Blonďáček pochopí, a za chvilinku už má hnědovlásek mravence za tričkem. Samozřejmě ho smích hned přejde, ale nás s Kouem se zmocní.

---

Hudba nahoře se jmenuje Tears of an angel, odkaz v komentářích.