Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XLIX. Přezdívky

Následující část obsahuje sexuální obtěžování. Nedoporučuji ji číst pro věk 12 a méně! Můžete přeskočit rovnou k posunutí děje - pod třemi puntíky. O nic nepřijdete.

Jakmile se naději, mám sundané kalhoty. Zčervenám až za ušima, a začnu sebou opět škubat. "Buď hodné, bílé monstrum" zašušká velitel, a přidrží mi nohy. "Terasako?" podívá se na toho za mnou. "Konečně bude sranda, můj princi" zašeptá mi Terasaka do ucha.

*Přestaňte mi říkat přezdívkami! Jmenuji se Astro! A-s-t-r-o!*

Můj věznitel mi spoutá ruce za zády ještě těsněji, a nakloní se mi k obličeji. Vyjeknu.

"Terasako! Nohy!" vrátí ho velitel znovu do reality. "Ano, Kiba-sama!" trhne sebou Terasaka a přesune se k veliteli.

Nechci říkat co bylo dál. Každý, kdo se dostal až sem, to pochopí. A pro ty méně chápavé: zjistili, že jsem dívka. A to i přes mé neustálé škubání a trhání. Tak trapné, a přitom tak bolestivé. Za každý můj pohyb jsem totiž vyfasovala ránu bičem. Štiplavá bolest.

°

°

°

"Tak jo, Astro" otře si velitel ruce do kalhot.

Celá zpocená a totálně rudá po něm střelím nenávistným pohledem.

"Ale notak, nedívej se na mě tak" pousměje se velitel a založí si ruce na prsou.

"Holka, jo? Takže ne můj malý princ, ale moje malá princezna? Celkem jsi mě zklamala" protáhne obličej Terasaka.

"Mě nezajímá váš názor" zavrčím na něj. Zasměje se.

"Oni to vědí? Že jsi dívka?" otáže se zamyšleně Kiba. Nereaguji. "Na něco se tě ptám, tak mi laskavě odpověz!" zamračí se velitel.

"Jo..." zavrčím po chvíli nazpátek. "Takže...si z tebe dělají srandu?" zeptá se opět velitel. "Ne, chci to" zaskřípu zuby. "Jaká holka by mohla chtít, aby ji oslovovali jako kluka?" zeptá se Kiba trochu zmateně.

*Sedím před vámi*.

"Ale není to v tom případě lepší?" ozve se natěšeným tónem Terasaka. Kiba se na něj zamračeně podívá, ale pak se mu tvář rozjasní. "No ano, pravda, Terasako... Bílovlasé tu skoro nejsou. Vlastně jen ty sestry... Zavři ji k nim.." ušklíbne se pro sebe.

"Ano, pane" objeví se úšklebek na tváři i mému vězniteli.

Surově mě zvedne ze země, a popožene před sebou.

"C-co se stalo Mukamům?!" křiknu na velitele. "Nejspíš jsou v pořádku" odpoví lhostejně Kiba, a pak se mi ztratí za rohem.

*Nejspíš? Jak jako nejspíš?!*

Zachvátí mne panika.

"Takže holčičko" ozve se náhle Terasaka, který mne postrčí do rychlejší chůze. "Co myslel tím 'nejspíš'?" zasyčím na něj, a ignoruji to, že mi chtěl nejspíš něco sdělit. Podívá se na mne, ale pak se zazubí. "U Kiby člověk nikdy neví.." prohodí pak. To mě sice moc neuklidní, ale na další věci se ho nehodlám ptát. Přeci jenom je to chlap, který nepůsobí v pořádku.

°

°

°

"Tak tady je tvé místo, princezno" oznámí mi Terasaka o pár minut později. Nato otevře dveře od jakési místnosti a strčí mne do ní. Zapotácím se a spadnu na zem. "Sladké sny, bílovlasé monstrum" zašeptá mým směrem, a zabouchne dveře. Pak slyším zaklapnutí zámku a kroky pryč. Rozhlédnu se po místnosti. Je tu celkem tma. Povzdechnu si.

*Vypadá to, že jsem se odtrhla od Mukamů*.

Nikdy bych nečekala, že se dostanu na takovéhle místo. Kdyby mou neschopnost vidělo mé mladší já, asi by se chytalo za hlavu.

Nastálé ticho mě štve. Jsem zvyklá na něčí přítomnost, a dost dlouho jsem nebyla takhle sama.

*Tak jo. Kiba říkal něco ve smyslu:"zavři ji k bílovlasým dívkám", takže pokud se nepletu, tak by tu měl ještě někdo být, ne?*.

Zvednu se, a pohledem začnu zkoumat okolí. Mé oči už si zvykly na tmu, takže po chvíli uvidím něco bílého asi tři kroky ode mne. Podle slov 'zavři ji k bílovlasým' bych řekla, že to budou vlasy.

Pokusím se k tomu bílému promluvit:

"Hej"

Nic.

"Hej, slyšíš mě?" zamávám před sebou rukama, abych na sebe upozornila.

Zase nic.

*Je vůbec živá?* pomyslím si, a zvednu se na nohy.

Popojdu pár kroků, ale pak zůstanu šokovaně stát.