Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

LXII. Naposledy

Celou noc jsme si povídali. Témata byla daná tak náhodně, že jsme se v jednu chvíli bavili o Kibovi a Aristokratickém obchodě, v další chvíli jsme řešili Edgarovu blbost a výbušnou povahu. Nevím jak jsme se k tomu dostali. Ruki nejspíš něco nadhodil, a hnědovlásek se okamžitě chytil. Faktem ale je, že jsme tak trochu zapomněli na hlavní důvod našeho shledání, takže když pro nás ráno přišli, nevěděli jsme, co říct.

Já jsem se pro sebe rozhodla, že řeknu Edgara. I když mám ostatní bratry ráda sebevíc, a i když mi rve srdce, že bych tu byť jednoho z nich měla nechat, dostala jsem se k této volbě zdravým rozumem. Moje důvody jsou následující: za prvé, kdyby se Edgar vrátil zpátky do sirotčince, myslím, že by se dokázal postavit na vlastní nohy i bez nás, na rozdíl třeba od Koua či Azusy, kteří by se pravděpodobně zhroutili. Za druhé, není typ, který by se nedokázal bránit, takže Mei by na něj nedosáhla. Za třetí, všimla jsem si, že z nás pěti má asi nejvíc zranění. Nejspíše je to jeho výbušnou povahou skloubenou s Kibovým zvráceným sadismem. A za čtvrté, Edgar je optimista. To je hlavní důvod, proč jsem ho vybrala. Původně jsem se rozhodovala mezi ním a Rukim, ale Edgar má větší šanci na hezký život. Nebo alespoň na 'spravený' život. Rukimu by podle mne trvalo o dost déle se vzpamatovat. Takže proto Edgar. Možná jsem neférová, ale teď opravdu vybírám člověka, který má z nás největší šanci. Pokud my ostatní skutečně umřeme, hnědovlásek se prostě musí vzpamatovat. Ovšem pokud bude opravdu vybraný on.

Dovedou nás do centra, kde si klekneme stejně jako včera.

"Tak jak jste se rozhodli?" slyším Kibův hlas. Místnost je chvíli děsivě tichá, ale pak promluví Ruki.

"Já vybral Astro".

Jeho hlas zní pevně jako skála a já se na něj vylekaně podívám.

*Já ne, nii-san! Nemohu se od vás odtrhnout, když jsem vás právě znovu našla! Nechci pryč!*

"Já taky vybírám Astro" ozve se Kou, který sedí vedle Rukiho. To mne uklidní. Pokud máme šanci hlasovat, ještě je pořád naděje, že půjde někdo jiný. I když Kou zrovna teď řekl mne.

Najednou si uvědomím, že je řada na mně.

"Edgar" promluvím a cítím, jak se na mě hnědovlásek překvapeně otočí.

*Prosím, řekni Edgar, Azuso...* zavřu oči a pomodlím se.

Pokud řekne mě, je po všem, a bratry opouštím já.

Je ticho jako v hrobě, ale pak zelenovláskův hlas protne napětí v celé hale.

"Astro".

"Ne, to přeci nemůžete! Chci být s vámi!" vykřiknu a do očí mne zaštípou slzy, když se podívám na Azusu.

"Vybral jsem tebe,..bratříčku. Už dávno..." usměje se na mne Azusa. "Ale,..ale..." zavzlykám.

"Copak? Ty snad nejsi spokojená?" optá se Kiba, který se najednou zjeví vedle mne. Zavrtím hlavou. "N-ne! Nemůžu přece jen tak odejít..." Kiba chápavě kývne hlavou. "Máš pravdu,.. ještě jsi toho nezažila dost na to, aby jsi mohla odejít. Nech mě ti to vynahradit".

Všichni bratři kromě Koua jsou náhle donuceni vstát a odejít.

Nemám ani nejmenší tušení o tom, že tohle je naposledy.