Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

Plánek

Všichni se po něm otočíme. 

"Co?"

Modrovlásek zpod podesty vytáhne papírek a rozloží ho. Oliver se ozve pochybovačným tónem:

"Radši to tam nech. Kdyby sestra zjistila, že se jí někdo hrabal-" 

"To není od tvojí sestry" přeruší ho s pohledem upřeným do papírku Nagisa. "Tohle bude ještě od dvanáctek. Od Mukamů". Vykulím oči, vstanu, a přejdu k Nagisovi. "Můžu se podívat?" zeptám se. Nagisa se po mně zkoumavě podívá, a pak vrhne tázavý pohled na Leo. Ta přikývne. Nato mi chlapec papírek podá. 

Jakmile se na písmo podívám, vyvstane mi v hlavě Ruki a Azusa. Oba měli velice podobné písmo, ale Azusovo bylo poněkud jednodušší. Při rozluštění záhady mi ale především pomůže podpis, který vlevo dole sděluje 'Mukami R' a datum 'duben 1-4'. Zápis je krátký, ale srozumitelný, jako Ruki sám. 

Všechny ochráním. 

"Ukaž, můžu?" vytrhne mi papírek Nano, když se po těch dvou slovech zadívám do prázdna. Potom vzkaz přečte nahlas. Leonarda mi věnuje starostlivý pohled, možná se bojí mojí reakce. 

"Čtrnáctého dubna, nebo prvního až čtvrtého dubna, co já vím. Den předtím, co jste utekli" zapře se Nagisa rukama o postel. 

"Asi jsi nevěděla, že to napsal, co?" zeptá se Nano. Zavrtím hlavou. "Podívejme se všude".

"Myslíš, že tu ještě bude nějaký další?" zapochybuje Leonarda. Neodpovím, a začnu prohledávat druhou palandu. Za chvíli už máme všechny čtyři papírky. Vzhledem k tomu, že se podepsali, nemusíme vlastníka hádat. Azusův vzkaz zní: "Chci, aby bratři žili". Kouův: "Poznáme nebe", a Edgarův: "Nenechám vás zmizet". Na druhé straně Edgarova dopisu je ještě starý plánek sirotčince, který si tehdy dělali, ale nevyužili. 

"To jsou jejich vzkazy den předtím, co jste odešli" řekne Nagisa. Kývnu. "Zní to jako nějaký motivační kecy" prohodí Nady. Podívám se po ní, ale zklidním se stejně rychle, jako se rozčílím. "Nechtěli po tobě, aby sis taky nějaký napsala?" zeptá se Nano. Zavrtím hlavou a vezmu Edgarův plánek do ruky. "Jak jsi věděla, že tady budou ostatní?" zeptá se Leo. "Nevěděla. Ale ta čárka mezi jedničkou a čtyřkou může znamenat taky jeden ze čtyř. Mají to na sobě všechny". 

Zvednu papírky a ukážu jí je. Pak si podepřu bradu rukou. Nepřijde mi hloupé si napsat motivaci pro budoucnost, nakonec každý napsal to, co opravdu cítil. I tak mi to ale přijde na Rukiho až moc jednoduché. 

*Kdyby se Ruki mohl pojistit, udělal by to? Myslím, že ano*. 

Rozhlédnu se po pokoji. 

*Ale kam by schoval něco důležitého? Kdyby počítal s tím, že se jeden z nás čistě teoreticky vrátí, nejspíš by to dal na nějaké specifické místo, které poznají jen bratři... A kde nemá slečna Simmonsonová šanci nic najít*.

Sehnu se pod postel, zašmátrám v koutech, prohlédnu všechny možná místa, dokonce i koupelnu. Ostatní se mezi sebou tiše baví, jen Leo mě pozoruje. 

*Kde trávil Ruki nejvíc času? Rozhodně tady. Ale... kde přesně?*

Jako první mě napadne skrz naskrz prohledaná postel. I tak se vecpu mezi Nagisu a Leo a zkusím se posadit tak, jak by seděl Ruki. 

"Leo, povlečení se po odchodu mění, žejo?" ujistím se. Když přitaká, začnu uvažovat jinak. 

*Kdyby to dal přímo do prostěradla, našel by to někdo jiný. Ten papírek musí být někde v tomhle pokoji, jinak nemám šanci ho najít*.

Znaveně se svalím mezi mé kamarády a zaposlouchám se do řečí, které vedou. 

"Asi o tom fakt hodně přemýšleli, co?" zeptá se Nano. "Co? O čem?" "O únikový cestě" odpoví. Sedí naproti nám, vedle Nady se mačká Oliver s podepřenou hlavou. "Máte tady vyznačených fakt hodně různých cest" řekne černovlásek. Uvědomím si, že koukají do Edgarova plánku. "Jo, to jo" zvednu se a pokrčím rameny. "A nakonec jste stejně šli oknem na chodbě" pousměje se Nagisa. 

"Jsou to ale všechno východový cesty?" zeptá se Nady. 

Přesně to mě v tu chvíli taky napadne.

"Vypadá to tak... Nebo počkej. Vy jste se chystali zdrhnout i oknem odtud?!" vypískne Nady. "Heh?" zmateně se zvednu, přejdu k oknu a otevřu jej. Jde to ztěžka. "Ne, to není možný. Je to tam nakreslený kvůli orientaci" oponuje Nady Nagisa samozřejmě. Do pokoje se mezitím dostane příjemný letní vánek. Znovu se mi připomene ta šílená výška a lesy pod námi. Ustoupím zpátky, ujištěná, že o útěku oknem by ani Ruki nemohl uvažovat. 

A pak mi to konečně dojde. 

Znovu se vrhnu k oknu a opatrně zašmátrám pod parapetem. Naleznu, co hledám. Pomalu odlepím zmačkaný a ušpiněný papírek, který je alespoň vcelku. Aniž bych si to uvědomila, schovám jej v dlani a okno zavřu. Pak se otočím k ostatním, Leonarda a Nagisa mi věnují pozornost, sestry s Oliverem pečlivě studují plánek. 

"Oknem jsme určitě vylézt neměli. Jak jste na to vůbec přišli?" plná napětí k nim přejdu. Oliver se na mě podívá. "Jsou tu vyznačeny jen potenciální východy. Proč by si zakreslovali okno, kdyby neměli šanci ho využít a nijak by se nehodilo k útěku?" zeptá se.

*Protože to není potenciální východ, ale zpráva pro lidi, co znali Rukiho. Protože druhé místo, kde trávil nejvíc času, bylo místo u okna*.

Touto myšlenkou se ujistím v několika věcech. Zaprvé: Ruki nechtěl, aby tuhle zprávu četl někdo jiný než Mukamové nebo možná já. Zadruhé: v tomhle plánku se možná ukrývá budoucnost, která měla přijít. 

*Ruki-kun mi ukáže, kam měl namířeno!*

Zatajím dech a papírek v ruce stisknu pevněji.