Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

VIII. Osmičky

Po malém odpočinku jsme šli všichni ven. Byli tam už i ostatní pokoje - kromě sedmičky a devítky. 

"Hej! Kou! Astro! O co, že mě nechytíte!" zagebí se na nás Edgar. Kou se za ním rozběhne. "Tohle okamžitě odvoláš!" křičí na něj. Podívám se na druhou stranu. Sedí tam Ruki a Azusa. Vypadá to, že Ruki Azusovi něco horlivě vysvětluje. 

Usměju se pro sebe. Takhle jsou všichni spokojení. Jsem ráda, když je takhle můžu vidět. Vyvolává to ve mě takový pocit uspokojení. 

"Astro!" otočím se za hlasem. Uvidím, jak se za mnou ženou osmičky v čele s Tess. Dostanou se ke mně a vychrlí celé tsunami otázek typu: "tak co? Líbí se ti nějaký? Jaký to u nich je? Nejsou kawaii? Jsou na tebe milý?". 

"J-já.." zkouším se od nich dostat a když zjistím, že je to marné, tak se aspoň chci bránit rukama. Takhle se normálně nechovají, a pokud možno, jsou mi tou náhlou změnou chování ještě víc proti srsti. "N-no...jo, jsou milý, v pohodě.." potvrdím, ale opět klesnu pod haldou nových otázek. Po chvilce tohoto rozhovoru mám pocit, že už to nevydržím. 

Vtom mě někdo chytí za ruku a vytáhne mě ven. Už bych se ani nedivila, kdyby to byl Edgar. To on mě zatím vždycky vytáhl z průšvihu. Ale ne, je to Kou. Stáhne mě za sebe. Překvapeně se na něj podívám, vzápětí se však rozhodnu. 

*No to ani omylem! Nebudu se schovávat za ostatní! Zvlášť když je to Kou!*.

"Nechte bratříčka být! Předtím jste se o něj vůbec nezajímaly - proč by se s vámi měl bavit teď?!" okřikne osmičky Kou. Prudce ho obrátím k sobě a v klidu ale pevně mu oznámím: "V pohodě, nii-san, jen jsem se nestihl vzpamatovat. Děkuju, žes mě vytrhl z transu. Teď už to vyřídím". Kou se zatváří dost nejistě, ale potom mě pustí. "Dobrá nii-san.." řekne pomalu. To už se ale Tess vzpamatuje z Kouova příchodu. "Ale, ale, ale.." zasměje se "jestli tohle není náhodou princ Krasoň. Copak? Přišel jsi zachránit svojí klučičí princezničku??" řekne posměšně. Vidím, že Kou se musí hodně držet, aby se do ní nepustil. Pořád kouká mým směrem, ale při narážce od Tess křečovitě zavře oči. Vidím, že musím něco udělat. 

"Kou-chan, prosím.." usměju se na něj. Chytím ho za ruku a odtáhnu ho pryč. Když se mineme těsně vedle sebe, zašeptám: "neboj, nii-san... Nic těm potvorám neřeknu!". Kou se zatváří napůl překvapeně, ale potom je na něm vidět úleva. "Arigato, bratříčku.." zašeptá na odpověď a odběhne za Edgarem. 

*Vím, že jsi mi chtěl pomoct jenom proto, abych jim o vás nic neřekla, nii-san. Ale neboj, takovej zrádce nejsem a nikdy nebudu, přísahám*.

Otočím se k Tess a ostatním. Tess se tváří, jako by právě spolkla citrón. "Děláš si srandu, že jo?Oni ti říkají nii-san a bratříčku?? Ty vole, svět už se fakt zbláznil". Všechny ostatní osmičky přikývou. "No... Takže dámy.." usměji se na ně. A nemá to být takový ten milý úsměv, nýbrž úsměv typu 'jděte někam'. Osmičky to ale nepostřehnou a Tess na mě vyšpulí rty. "Áno? Jestli se nám chystáš říct něco o nich, jsme jedno ucho" ukáže mi jeden ze svých 'roztomilých úsměvů'. Popojdu k ní a nakloním se k ní s rukama za zády. Téměř okamžitě se odtáhne. "Proboha ne tak blízko! Ještě od tebe chytím tu tvoji klučičí nemoc!". Ostatní děti vypuknou v hlasitý smích. "To bylo dobré, Tess!" uslyším pár hlasů. Dívce to akorát přidá na sebevědomí. Nenechám se rozhodit. Ta holka je tupá jak poleno a je čas, aby jí to někdo připomenul.  

"Poslyš, ty rozmazlená blbko.." povytáhnu obočí. "Mně je vcelku jedno, co si o mně myslíte. Ani tvůj názor na Mukamy mě nějak zvlášť nezajímá.." pousměji se "..ale dokud budu s klukama táhnout za jeden provaz tak tě varuju: jakmile o nich řekneš jediný špatný slovo, tak přísahám, že ti omlátím hlavu o zeď. Jinak co se týče mého názoru na ně..." usměju se ještě víc, ale tentokrát upřímně "..jsou to od téhle doby moji bratři a podle mě jsem si nemohla přát lepší sourozence". Tess a ostatní na mne chvíli hledí dost zaskočeně, ale pak se Tess otočí a ještě sykne: "Tohle si ještě odpykáš ty... Ty... Holko v klučičím oblečení!!" a potom zmizí společně s ostatními ke trojce a čtyřce, aby se rychle rozneslo, jak je nový člen dvanáctky najednou drzý. Ještě dlouho se za ní dívám.