Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XXXVI. Věc je hotová

"Jedenáctky jsou mnohem silnější, než si Ruki myslí" namítnu, a otočím se od blonďáka. "A proč myslíš, že si sebou vzal Edgara? Vždyť nii-san je jako stroj na zabijení, když se naštve. Já vim, že ty s tim moc zkušeností nemáš, ale kdybys ho viděl normálně..." usměje se a přejde k oknu. "Můžu tu trochu pročistit vzduch?" "Klidně..." kývnu. Pak se přesunu k posteli, na kterou se následně pomalu položím. Hlava mi třeští a je mi ještě trochu nevolno. Zadívám se do stropu palandy. "Ale stejně..." pronesu tiše. "Copak?" ozve se od Koua. "Měli bychom pro bratry vážně dojít. Mei je zákeřná".

"Myslíš, že to zrovna my nevíme? Dej jim ještě chvilku, bratříčku. Slibuji ti, že jsou v pořádku" uklidňuje mne blonďák. Povzdechnu si. Na jednu stranu se o Rukiho s Edgarem opravdu bojím, na druhou se ale srabácky chci schovat tady a věřit Kouovým slovům. "Doufám, že máš pravdu, nii-san." "Já mám pravdu vždycky" pousměje se. "V tom případě..." odmlčím se "...vrátíš se od aristokratů, žejo?"

Jeho obličej zkamení, a Kou se na mě podívá svýma krásnýma očima. "Bratříčku... Proč se ptáš zrovna na tohle?" optá se. Vím, že i pro něj je to těžké, ale tu otázku chci zodpovězenou přímo od něj. "Promiň, nii-san. Tohle je jediná otázka na kterou teď chci znát odpověď". Blonďák sklopí hlavu. "Ty víš, že nechci pryč... Ty víš, že bych vás nikdy neopustil. Ale v téhle situaci jsem pouze hračka, o kterou se jedná. Nemůžu dělat vůbec nic. A to je to nejhorší... Nemůžu rozhodnout sám o sobě...". Ta poslední slova mne mučí. "Promiň, Kou-kun". Zavře oči a zatne pěsti . "To nic, bratříčku... Vím, že jsi zvědavý" procedí skrz zuby.

Vtom vejde Azusa s náplastí. Překvapeně se na nás podívá. "To už jste...vzhůru?". Oba přikývneme, a zelenovlásek pozvedne obočí. Pousměji se.

Vím, že za svou nevinnou maskou skrývá celkem všímavého a nebezpečného kluka, což se mi potvrdilo, když při prvním dni s Mukamy Mei skoro 'podříznul'.

Azusa ke mně přistoupí, a zeptá se, jak je na tom břicho. Řeknu že v pořádku, a že vlastně ani nevím, odkud to přišlo.

"Štěstí, že toho bylo tak málo" podrbe se Azusa na zátylku čímž poukáže na toho nešťastlivce, který to musel uklidit. Zrudnu jak rajče ale Azusa mé omluvy přejde mávnutím ruky. "Jednou mi...to oplatíš". Nato se ke mně natáhne a škrábanec zalepí. Počíná si obzvlášť opatrně. Pak se na mne jen chabě usměje, a pozvedne oči ke stropu.

Kou se svalí na postel, když vtom se otevřou dveře a vejde Ruki a Edgar. To blonďáka vymrští zpět. Modrovlásek samozřejmě nedává najevo žádné pocity, ale hnědovlásek doslova vře. "To je ale..." šeptá si pro sebe, a hledá vhodný výraz pro Mei. Ráda bych mu pomohla například mrchou, nebo potvorou, ale nyní na to není vhodná doba.

Ruki ke mně přijde, a skloní hlavu tak, aby mi viděl do očí. "Nii-san" osloví mne. Pohlédnu na něj. Jsem připravená na to, že mi vyhubuje. "Už nikdy.." opět promluví modrovlásek "..už nikdy nechoď sám, fajn? Už nikdy nechoď nikam bez nás."  "Ano, Ruki-san" odpovím tiše, a plná vinny skloním hlavu. U Rukiho je velký nezvyk, aby si o mne dělal starosti. Modrovlásek se opět napřímí, a odejde ke své posteli.

Edgar jen naštvaně přejde po místnosti a vyšplhá k sobě.

Víc nikdo z nich neřekne. Věc je hotová, takže není důvod se k ní vracet. Je zde problém, na který bychom se měli zaměřit všichni. Problém, který se musí vyřešit ještě rychleji než vůbec započne. Jeho jméno je blonďáčkův nový život.

---

Konečně mám stejně krátký vlasy jako Astro! Teda jak by MĚLA mít, takže....HURÁ jsem šťastný človíček :DD