Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

Následky léku

Pro lepší efekt vám doporučuji si tuto melodii přehrávat opakovaně (pokud vám skončí dřív než dočtete do místa označeného //)   

Když otevřu oči, uvědomím si, že jsem v cele. A ne jen tak ledajaké cele. 

V naší.

V naší bílovlasé. 

Bleskově se posadím a zavrtím hlavou. 

V rohu místnosti si všimnu několika postav. Okamžitě vstanu a udělám pár kroků jejich směrem. 

Teprve potom si uvědomím, že ty postavy brečí.

"H-haló?" ozvu se tiše. Ty osoby se po mně podívají. Téměř hned v nich poznám bílovlásky. 

Lin, Annie, Luna, Kiki...*kde je Miky?*.

"Oh bože" přisednu si k nim a jednu po druhé obejmu. Jsou zaražené a nespolupracují při objetí. Když se odtáhnu i od Kiki, laskavým tónem se zeptám: "co se stalo? Kde je Miky?". Odpovědí na mou otázku je opětovný srdceryvný pláč, kterému všechny dívky propadnou. 

Zmateně se po nich rozhlížím. 

"Lin, c-co se stalo?". Konejšivě ji pohladím po zádech.

Začínám mít pocit, že mne všechny do jedné buď ignorují, nebo jsou natolik rozhozené, že situaci plně nepobírají. 

Vtom uslyším cvaknutí zámku a otočím se.

Mé zorničky se zmenší, můj dech zastaví. 

Toho jediného nikdy postrádat nebudu. 

Ve dveřích stojí Kiba.

Na tváři má ten jeho typický odporný škleb a ruce jsou založené v bok. 

"Ah, podívejme se, kdo nás přišel navštívit". Pokyne mi. "Bílovlasé monstrum". V té chvíli mne někdo popadne ta ramena a vykloní mne z okna, které se tu zničehonic objeví. Sekundu jsem šokovaná, za další sekundu propadnu úzkostnému strachu z výšek. 

Pode mnou je les a voda. 

Vysoko, tak vysoko. Ta scenérie se málem ztrácí v mlze.

Zatraceně.

"Ne!! NE!!". Svět se zatočí a já se prudce posadím. 

*Byl to jen sen. Díkybohu, jen sen*.

"Astro" uslyším vedle sebe. Ohlédnu se, stále ještě těžce dýchajíc. Vedle mne sedí...

Ne, to není možné...

Kou.

Vážně, skutečně, reálně Kou.

Je...tak krásný.

Usměje se na mě. Jako uhranutá se k němu natáhnu s úmyslem pohladit jej po tváři.

Jakmile se ho dotknu, jeho tvář se změní. 

Rysy ztvrdnou, z očí metají blesky. Ruku okamžitě stáhnu.

Znovu Kiba.

Tentokrát se proměnil z jednoho z nejkrásnějších lidí co znám na takovýhle hnus.

Tělo je stále Kouovo, hlava však Kibova. Právě se na mě úlisně dívá. 

Polknu.

Když ke mě natáhne ruce, jeho oči se zmenší do odporných štěrbin a nehty se zaostří. Vypadá, jakoby mne chtěl sežrat jako nějaké divoké zvíře.