Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

LXIX. Jsem zpět

Musím se na ni chvilku dívat, než ji poznám.

Leonarda.

Leonarda Mc'Linová.

I ona se zarazí téměř ve dveřích.

Vypadá úplně jinak, než si ji pamatuji. Má na sobě bílou košili s volánky u krku, světle hnědou sukni, černé punčocháče a hnědé botky. Přes ramena má přehozený tmavě zelený svetřík. Košilku má u krku sepnutou černou mašlí. Nejvíce mě však zaujmou a možná i trochu překvapí oči. Nejen, že na nich má brýle, nyní jsou dokonce hnědé. Pokud si dobře pamatuji, byly šedé, ne? Nebo už možná blbnu.

"Nepřekvapilo by mě, kdyby jste se nepoznaly. Vypadáte každá úplně jinak" řekne s mírným úsměvem slečna Simmonsonová. Podívám se na sebe. Má pravdu.

Moje dřív bílá košile je nyní špinavá a potrhaná. Tříčtvrťáky, které jsem měla dřív, už nejsou jen tak obyčejné tříčtvrťáky. A o kšandách či botách už vůbec nemluvím. Ty nejspíše zůstaly někde v lese.

Když svůj vzhled porovnám s Leiným, připadám si jako bezdomovec.

"A-Astro?" zeptá se konečně dívka. Kývnu. Hnědovláska se ke mně najednou rozběhne a se šťastným úsměvem mě obejme. Zůstanu chvíli stát, zaražená její reakcí a... vlastně i její výškou. Je menší než já, a když mne objímá kolem krku, musí se natahovat.

Po chvilince se jemně usměju a obětí jí oplatím. Vím, že to teď asi bude znít divně, ale připadám si jako voják, který se právě vrátil z vojny a přišla ho přivítat jeho dívka. Jo, už mi to asi leze na mozek.

Když se konečně odtáhne, chytí mě za ruku a řekne: "pojď, musím ti jít ukázat všechny věci, které se tu změnily!" a začne mě táhnout ke dveřím. "Moment moment, mladé dámy..." přeruší její nadšení hlas slečny Simmonsonové. Obě jí věnujeme zvědavý pohled. "Nejdřív by se Astro mohla vysprchovat a převléknout, nemyslíš?" I když se neuvěřitelně těším na dvanáctku, musím uznat, že představa teplé vody a čistého oblečení je v tuto chvíli ještě o něco vábnější. Proto kývnu. "Fajn, ale já jí vyberu oblečení!" ozve se ihned Leo. Vyděšeně se na ní podívám a ona se rozesměje. "Neboj, vyberu něco, co je do tvého stylu" ujistí mě pak. To mne trochu uklidní. "Tak dobře. Odveď ji prosím do sprch a pak ji ještě rychle přiveď sem, ano?" řekne slečna Simmonsonová a usedne do svého křesla. "Em... S-slečno Simmonsonová?" zeptám se tiše. "Ano?"

"Já... Mohla byste mě ostříhat? Teď hned?"

°

°

°

"Tak jo, Astro-chan. Ani si neumíš představit, jak moc se mi po tobě stýskalo..." řekne Leonarda zpoza závěsu. Nepatrně zamumlám na souhlas a smyji si zbytek mýdla z těla a vlasů. Pak vypnu vodu a vystrčím ruku ven ze sprchy. Leo mi dá ručník a o pár sekund později jsem už usušená. Na záda ale kvůli bolesti téměř nesáhnu.

"Určitě jsi poznala, že jsem teďka v pětce, že ano?" ozve se znovu Leonarda. Opět zamumlám, a pak tiše řeknu: "otoč se, prosím".

Potom vylezu ze sprchy.

"Co myslíš, sluší mi to? Nechala jsem se ostříhat od jedné holky ze čtyřky, ale pořád si nejsem jistá, jestli vypadám dobře". Se zavřenýma očima se zatočí dokolečka a nejistě pokrčí rameny. Pokusím se o co nejpřesvědčivější úsměv.

"Jsi roztomilá".

Hnědovláska mi poslepu podá vybrané oblečení a znovu se otočí. Mluvit však nepřestává.