Dívka V Chlapeckém Oděvu (Mukami's Past)

XLI. Konečně voda!

V jedné větě je narážka na Free! doufám, že ji pochopíte xDD

Když se Azusa Rukiho zeptal, jestli se nejde osvěžit, modrovlásek ho ani nezaregistroval. Seděl na břehu, a hlídal nám tašky.

My ostatní jsme si vyhrnuli rukávy a nohavice, a vletěli do vody. Samozřejmě jsme si nejdřív naplnili malou lahvičku, kterou měl každý z nás. Opět zásluhou Rukiho.

Začínala jsem ho obdivovat víc a víc. Dokázal by udělat cokoli, jen aby zajistil bezpečí svým bratrům. Samozřejmě byl velmi odměřený, přísný, a nebál se na nás vyštěknout, ale to všechno bylo způsobeno pouze jeho strachem - tedy...spíše obavami - o nás. Sama bych chtěla vědět, jak silné pouto mezi námi je. Vím určitě, že se mi naskytne šance to zjistit, ale jsem netrpělivá. Ruki už toho tolik dokázal! Ani Edgar s Kouem nejsou pozadu, dokonce i Azusa nás dokáže držet pohromadě. Jen já. Černá ovce mezi bílými beránky. Neustále se držím za nimi, nechávám se chránit. Kéž by i pro mě bylo něco - cokoli - čím bych mohla dokázat naše přátelství. Chci aby věděli, jak moc si jich vážím.

"Hej bratříčku!" Azusa do mne zezadu šťouchne. Edgar se zubí, a drží v ruce maličkou rybičku. "Bože, kde jsi toho chudáčka ulovil, nii-san?" zasměji se, a vydám se jeho směrem, s chodidly ve vodě. "Koukni jak se mrská!" "Radši ho zase dej do vody, aby to neviděl Ruki!" varuji ho, a prohlédnu si rybičku zblízka. "Ten by mě už pravděpodobně zabil" zasměje se Edgar.

Jak se tak dívám na to malé stvořeníčko, spočívající v Edgarově ruce, uvědomím si, že mě hnědovlásek pozoruje. Snaží se, aby to vypadalo tak, že sleduje rybku, ale jeho oči směřují na mne. I přes všechno zapírání a zákazy mu pohled opětuji. Neuhne - což bych od něj nejspíš čekala. Nevím jak se mám chovat, takže neprojevuji žádnou reakci.

"Mám tě rád, bratříčku" usměje se Edgar po chvíli. "Jo, to já tebe taky. Mám rád vás všechny" odpovím, a napřímím se "ale teď toho chudáčka okamžitě namoč, jinak se bude cítit jako Haru bez vody!". Nechápavě zakroutí hlavou, ale rybičku položí zpátky. Malé stvořeníčko se mrskne, a je fuč.

Pohlédnu na oblohu. Nebe je nádherně modré, ale na západě šedne. "Bude pršet" oznámím hnědovláskovi. "To nevadí. Aspoň budeme mít vodu, kdyby nám došla. Budou záplavy" zasměje se. "To neříkej, neumím plavat" varuji ho. "Ne?" podiví se. "Ne" potvrdím. "Chceš se to naučit?" "Jo!" "V tom pří--" "Samozřejmě, že ne teď" zarazím ho v půlce věty. "Ale teď je skvělý počasí!" namítne rozhořčeně. "To je sice možný, ale nejsou tu dvě věci, které potřebuju na plavání" zamyšleně odpovím. "Doufám že nepožaduješ plavky první třídy" prohodí hnědovlásek znuděně. "Dobře, tak tři!" rozzářím se. Zakleje, a vydá se ke břehu. "Hej Edgare! Tak aspoň druhý třídy!" žadoním a následuji ho. "Ne, bratříčku! Stejně tady není voda na plavání!" Odpoví hnědovlásek. "Čekal jsem na to, až si toho všimneš" prohodí Ruki. Pousměju se, a vylezu za modrovláskem.

"Umíš plavat, nii-san?" zeptám  se.

"Ano"

"Je to lehké?"

"Je to nutné k přežití" odpoví nezaujatým tónem.

"A co je ještě nutné?" vyzvídám dál.

"Myslím, že na to později přijdeš sám" pousměje se, ale dál pozoruje Koua a Azusu ve vodě. "Myslíš?" přemýšlivě se zadívám do země.

"Vím to" ozve se.

"A víš taky jestli bude dneska pršet?" podívám jsem se na něj tázavým pohledem.

"Co to má společného s tím, co je nutné k přežití?" zeptá se trochu nechápavě.

"Edgar říkal, že by mohly být záplavy, ale jelikož neumím plavat, tak bych se utopil, tudíž se ptám vás, jestli na tom nejste podobně. Chci zjistit, co všechno ještě bych měl umět, abych při každé činnosti neumřel. Kdyby dneska pršelo, byly by záplavy, a při záplavě je hodně vody, a když se přikloním k tomu, že neumím plavat, tak bych byl do pěti minut mrtvej. Chápeš? Jde mi o to, jestli dneska bude pršet - v tom případě umřu, nebo nebude - budu žít dál" vysvětlím modrovláskovi. Ten si jen povzdechne. "Dnes bude pršet, ale ne tak moc, aby z toho byly záplavy".

Dost zaraženě ho pozoruji. "Takže... Dneska sice bude pršet, ale já neumřu?"

"Jo"

"Jak víš, že nebude pršet tak moc?"

"Ty mraky jsou sice šedivý, a vypadají strašidelně, ale bude z nich maximálně přeháňka. A ne, neumřeš" ujistí mne.

"Nii-san?"

"Hm?"

"Co bys dělal, kdybych umřel?"

"Dnes máš extrémně pitomý otázky, bratříčku"

"Odpověz" trvám na svém, i když mi jeho odpovědi přijdou občas k smíchu. "Proč se ptáš zrovna na tohle?" opět se zkouší vyhnout tématu.

"Odpověz"

"Pfff... Asi bych byl...smutný?".

Zasměju se.

"Popravdě si tě nedokážu představit smutnýho".

Zatváří se trochu uraženě, ale pak se opět zadívá na blonďáčka a zelenovláska.

"Dobře, tak já půjdu" prohodím, a chystám se zvednout. "Kam?" Chce vědět Ruki, který si ale zachová svou přirozenou odměřenost. "Em...Na...houby?"

*Na houby?? V tomhle ročním období?*

"No jo, tak na houby zrovna ne, ale co třeba... Maliny? Ostružiny?" "Dobře, radši si zase sedni" schladí mne modrovlásek. "Jídlo snad potřebujeme, ne?" "Ano, ale ty pro něj rozhodně nepůjdeš" uzavře Ruki. Urazím se. "Jak to myslíš? Rozhodně bych se tu neztratil!" "Vážně ne?" zůstává nejstarší bratr stále klidný. "Ne" sebejistě prohlásím. "Dobře, až zas vyjdeme, povedeš nás, bratříčku" řekne Ruki, a ignoruje můj vyplašený obličej. Po chvíli však na jeho výzvu přistoupím.