Nepoznal mě...

|78| Cesta

Poté co si Tony dohrál s Dasty, šly jsme do garáže. Tony složil kočárek a dal ho do auta. Já ezitím připoutala Taylora do dětské sedačky. Sedla jsem si na sedačku spolujezdce, připoutala se a koukla na Tonyho.

,,Můžeme?" zeptal se.

,,Myslím že jo" usmála jsem se. Přikývl a rozjel se. Po chvíli mi dal ruku na stehno a začal mě po něm hladit. Spokojeně jsem si opřela hlavu o okýnko a koukala ven.

,,Zlato?" koukl na mě po chvíli.

,,Ano?" zvedla jsem obočí.

,,Chtěla by si další miminko?" zeptal se trochu nervózně.

,,Sotva jsem přijela z porodnice s jedním a ty už chceš další?" zeptala jsem se pobaveně. ,,Možná až bude Tay větší" usmála jsem se.

,,Taky jsem myslel později" protočil oči. ,,Bylo by pěkné kdyby jsme teď měli holčičku, Taylor by byl starší brácha a chránil by ji když bych já nemohl" zasnil.

,,Jo, to by bylo pěkné" přikývla jsem. Otočil se na mě a začal si mě prohlížet. ,,Co na mě tak zíráš? Koukej na cestu" uchechtla jsem se.

,,Nemůžu uvěřit že mám tak nádhernou ženu s nádherným synem a později možná ještě malou princeznu nebo dalšího chlapečka s kterým si budu hrát a učit je lovit holky" usmál se.

,,Hele, do patnácti jen kamarádky" trošku jsem se zamračila.

,,No ták, zlato. Taky si měla kluka když ti ještě nebylo patnáct" uchechtl se.

,,Jo, jenže já neměla kompletní rodinu a nějaký vzor. Máma neměla moc času na to aby mi vysvětlovala co a jak a tátu zastřelili dřív než mi stihl říct svůj proslov o chráněném sexu" protočila jsem očima. ,,Takže se to nepočítá" dodala jsem.

,,Potom si ale budou dělat co chtějí a mě nebudou poslouchat" udělal psí očka.

,,Fajn, ale sex až po patnácti" přimhouřila jsem oči. Takhle konzervace, teda, konverzace je divná. Já jsem divná. Ne, jen můj mozek je divný. Nebo jsem celá divná. To je jedno. Vážně si teď povídám sama se sebou? Asi by mě někdo měl zavřít na psychinu. Seznámila bych se tam s nějakým dalším divným člověkem, někam by jsme zavřeli ochranku a psychiatry, zdrhli a potom celou budovu zapálili. Dobře tak ne no. Ale plán je to dobrý. Myslím. Ne, všechno co se vytvoří v mé hlavě není dobré.

,,Max? Posloucháš mě?" vytrhl mě z myšlení Tony.

,,Um, jo" přikývla jsem. Ve skutečnosti jsem si povídala sama se sebou a jeho úplně vypustila.

,,A co sem říkal?" zvedl pobaveně obočí.

,,Určitě nějaké slova... Proč se vlastně ptáš když si to říkal ty? Musíš si to pamatovat, ne?" ohradila jsem se protože jsem nevěděla co říct.

,,Takže si mě neposlouchala" uchechtl se. ,,A o čem si přemýšlela?" zeptal se.

,,O tom že jsem divná a jak bych utekla kdyby mě někdo zavřel na psychinu" nevinně jsem se usmála.

,,A jak?" zeptal se.

,,Našla bych si stejně divného kamaráda jako jsem já, někam by jsme zavřeli ochranku s psychiatrama, potom by jsme zdrhli a zapálili celou budovu" uculila jsem se. Tony se začal smát jako blbý. ,,No co? Je to dobrý" bránila jsem se.

,,Vynikající. Akorát by mě zajímalo jak by jsi přeprala ochranku když si takové tintítko" uculil se i on.

,,Hele, já nejsem tintítko" zamračila jsem se.

,,Ty si moje princezna" nahnul se ke mě a políbil mě.