Nepoznal mě...

|25| Marný pokus o útěk

Probudilo mě  když mi někdo strkal do ruky. Otevřela jsem oči a viděla že jsem v nějaké místnosti se stolem, dvěmi židlemi a deskou která měla připomínat asi postel. Na jedné stěně bylo černé zrcadlo a jsem si jistá že za ním někdo stojí a pozoruje mě. Znovu mě někdo strčil do ruky. Koukla jsem se tam a uviděla Besi jak na mě kouká. 

,,Copak Besi?" zeptala jsem se. 

,,Nelíbí se mi to tu" zavrčela. 

,,Mě taky ne. Mě taky" povzdechla jsem si. Asi o 10 minut někdo vstoupil do místnosti. O chvíly později se na druhou židli posadil černoch s páskou přes oko a vedle něj se postavila hnědovlasá holka. Besi vedle mě neustále výhružně vrčela. ,,Klid Besi" koukla jsem na ni. 

,,Kdo je Besi?" zeptal se černoch.

,,Kde to jsem?" zeptala jsem se ho.

,,Já se ptal první" zamračil se.

,,A já druhá. Myslím že řadové číslovky ještě zvládám" řekla jsem se. Cítila jsem tlak jakoby se mi někdo chtěl dostat do hlavy. Vytlačila jsem pravděpodobně tu holku z mé hlavy a ona bolestně vyjekla. 

,,Jste v pořádku?" zeptal se jí černoch. 

,,Jo, v pořádku" řekla a mnula si spánky. 

,,Co jste dělala ve staré základně Hydry?" otočil se na mě. 

,,To je tak když vás někdo unese, dělají na vás pokusy, vy potom utečete a nemáte kde bydlet" nezaujatě jsem odpověděla.

,,Takže máte schopnosti?" zeptal se.

,,Nepotvrzuji ani nevyvracím" ušklíbla jsem se.

,,To nemá cenu. Zaveďte ji k doktoru Bannerovi a potom do pokoje" řekl a společně s holkou odešel. Nějaký chlap mě chytl za paži a vlekl z místnosti. 

,,Pusť mě. Chodit jsem nezapomněla" vytrhla jsem se mu. On mě zpražil pohledem ale pustil mě. 

,,Čau Phile" zastavila nás nějaká zrzka. 

,,Ahoj Natasho" usmál se na ni. Začaly se spolu bavit a já využila jejich nepozornosti k útěku. Běžela jsem chodbou a nevnímala jak za za mnou ten chlap běží a volá moje jméno. Kolem mě se mihla nějaká modrá šmouha ale já si jí nevšímala. Přede mnou se jevil nějaký člověk a já do něj narazila. On mě přišpendlil na zem tak že jsem se nemohla hýbat. 

,,Kurva" zamumlala jsem si pro sebe. Jakoby se mi v hlavě rozsvítila žárovka a já se ušklíbla. ,,Besi" zavolala jsem do chodby. Ten kluk se na mě podíval stylem a-zpátky-na-psichynu-by-jsi-nechtěla. ,,Besi dej ho dolů, ale neubliž mu" zavelela jsem když ke mě doběhla. Ona po něm skočila a on skončil rozplácnutý vedle mě. Rychle jsem se zvedla a utíkala s Besi po boku dál. Narazila jsem na schody tak jsem je co nejrychleji vyběhla. Doběhla jsem až na střechu a tam se zastavila. Protože vím že bych ten pád přežila nebo že bych mohla kousek nad zemí vzletět stoupla jsem si na kraj střechy. Chystala jsem se skočit ale kovová ruka mě zatáhla zpátky a já se zase ocitla přišpendlená na zemi. To je ten robot který mě chytil když jsem utíkala od těch co mě unesly. ,,Tebe znám" řekla jsem. ,,Ty si ten pošahanej robot kterému jsem utekla" usmála jsem se. ,,Nechtěl by si ze mě slízt? Já jenom že nejsi zrovna nejlehčí" řekla jsem přidušeně. On ze mě slezl a já si úlevně vydechla.