Anděl a Démon

2. Kapitola

Lilia
Už jsem tu měsíc, nemůžu se ani už zvednout. Bili mě a lámali kosti a kopali do mě.
Strašně moc jsem se chtěla dostat ven. Nikdo mi tady nepomohl. Tak ok...

Julia
Dneska jdu k té dívce. Vím měsíc je dlouhá doba, ale já musela vymyslet plán. Vzala jsem Bubovi klíče a šla jsem k ní. Potichu jsem odemkla a vyšla. Byla na zemi. Hubená, poškrábaná a vše možné co jde. Rychle jsem se k ní dostala a dotkla se jí. Sykla.
,,Promiň ale vše bude dobré." ,,Kdo jsi?" Zeptala se podezíravě, když si mě prohlédla. ,,Julia Elinor Mallerová. Chci ti pomoct. Jak se jmenuješ ty?" ,,Lilia Elizabeth Moorová. Vždyť jsi démon?" ,,Noa?" ,,No že nejsi zlá." ,,Nejsem jak oni. Bezcitná mrcha, která zabíjí pro zá..."
,,Kohopak to tu máme?" Vyrušil mě náhle Bubův hlas. ,,C-co ta-tady děláš??" ,,Pronásleduje tě. A teď tě budu mučit jak ji." Řekl a přiběhl ke mně a srazil k zemi. Začal mě kopat, mlátit a bičovat. ,,Tak se těšte na zítřek." Řekl a odešel. Proč jsem jen nedávala bacha..

Lilia
Julia byla na zemi též přivázaná. Povzdechla jsem si. ,, Promiň mi to." Omluvila jsem se. ,,Za co se omlouváš?" ,,Za to že si tady přivázaná se mnou." ,,To je v poho. Mě to je jedno. Můj otec mě stejně nezajímá a moji matku neznám. A ty? Jak to je s tvou rodinou?" ,,No.. má rodina. Měla jsem mamku ale oni ti démoni ji zabili. A moji strýčkové a tety, to nevím." Vyhrkly mi slzy. ,,Promiň nechtěla jsem." ,,To je v poho." Začalo bubnovat.
,,Co to je?" Zeptala jsem se a prohlédla si špinavý strop. ,,To prší. My to slyšíme, je to někdy otravné ale zvykneš si." ,,Počkej ty říkáš, že prší!?" ,,Jo, no a?" ,,Hydra a Mlhovina žijou!" ,,Kdo že?" ,,Hydra a Mlhovina. To je moje teta a můj strýc." ,,Aha. To je dobře a co ostatní?" ,,To nevím. Mám náramek s kterým se s nima můžu spojit ale tady to nejde. Jako kdyby to tu něco blokovalo." ,,Ano blokuje. Taková síla, která blokuje nejen myšlenky ale i schopnosti andělů." ,,Aha dík moc." ,,Nemáš zač." Najednou vedle mě spadla kapka.
,,Krůpěj?" ,,Cože?" ,,Lilio, Bože můj, já jsem tak ráda že jsi v pořádku." ,,Krůpěj co ostatní? Jsou ostatní v pořádku?" ,,Jojo jsou. Bojí se o tebe. Moc mě mrzí, to co se stalo s tvou mamkou." ,,To je v pořádku. Jak ráda bych je viděla." ,,Pomůžu ti." ,,Jak?" ,,Dám ti vodní sílu." ,,Moc díky." Dotkla se mě a já se pocítila silnější. ,,Už víc nemůžu." ,,To je dobré Krůpěj." ,,Už musím." ,,Tak zatím Krůpěj. Pozdravuj všechny." ,, Ale jistě. Zatím ahoj." Zmizela. ,,Kdo to byl?" ,, Krůpěj. To je kapka vody." ,,Aha." Byla jsem silnější, ale pořád jsem měla zranění. Zkusila jsem přetrhnout řetěz. Nešlo to. Zkusila jsem spálit řetězy a to se povedlo ale hodně jsem se vyčerpala. Ale musela jsem.
,,Julio?" Podívala se na mě a pak na mé ruce a nohy. Byla jsem volná. ,,Jak jsi to dokázala?" ,, Ohněm." ,,Vždyť jsi anděl, ne element." ,,Já vím že je to divné. Nechápu moje schopnosti, moc je neumím používat. Ale někdy mi pomohou." Doplazila jsem se k ní a začala pálit pouta. ,,Co všechno umíš?" ,,Mám schopnosti vody, ohně, rostlin, větru a andělské schopnosti, používání hvězdné střely, světelné koule a různé další andělské schopnosti." Přepalila jsem všechny její pouta a s pomocí zdi jsem se postavila.