Anděl a Démon

3. Kapitola

Lilia
Postavily jsme se šli ke dveřím. Byly zavřeny. ,,Zkus vítr nasměrovat do dírky." ,, Dobře ale nic moc neumím." ,,Jen to zkus." Přikývla jsem a zkusila se soustředit na vítr. Začalo trochu foukat. Šlo to těžko. A pak to cvaklo a otevřeli se dveře. ,,Super!" Vykřikla a vyběhli jsme z cely.
,,Pojď za mnou." Vyběhli jsme a tam byli červené schody a u stěny na schodech byla černá barva. ,,Tak pojď!" Usmála se a my vyběhli nahoru. Ale ozvaly se hlasy. Julia mě chytla a dotkla se zdi. Oni okolo nás prošli a my pomalu vyběhli nahoru. Byli jsme v lese. Byl zajímavý.
,,Znáš to tu?" ,,Ne." Odpověděla mi popravdě a já kývla. ,, Já nikdy nebyla na zemi. A ty?" ,,Taky ne. Nikdy jsem tu nebyla a neznám to tu." Řekla jsem. ,,No tak pojď podél té řeky." Řekla a rozešli jsme se rychlejším tempem. ,,Je to tu moc tmavé." ,,Na tebe." Odpověděla se smíchem. ,,Moc vtipný." Řekla jsem a začala se taky smát. Když tu jsem uslyšela hlasy.
,,Kdo to je?" Zašeptala a popošla blíž k hlasům. ,,Tak pojď," řekla jsem. A šla ještě blíž. Schovali jsme se do keře.
Bavili se tam divný lidi a pak tam byli přerostlí vlci a jeden polonahý muž. Mluvili o nějaké smlouvě.

Julia
Sledovaly jsme je a poslouchali jsme je potichu. Nechápala jsem to. Prý ty lidi nebudou lovit na jejich a oni nebudou.... Já nevím! To je divný!
,,Víš o čem se baví?",,Ne." Zašeptala stejně tiše a přenesly jsme se váhou na druhou nohu. Najednou stichli a podívali se naším směrem. Byli jsme na straně těch lidí. Ten jeden blonďák, asi jejich velitel, vyšel před ti lidi a díval se naším směrem. Podíval se tím typem, já stejně vím, že tam někdo je.
,,Je tam někdo?" Podívala jsem se Liliu a ona zpátky na mě. Podívaly jsme se zpátky na ně. Dva muži k nám šli. Takový hromotluk a pak další ale ten nebyl tak silný, jak ten první ale taky musel být silný. Rozběhly jsme se pryč. Ale začala se mi motat hlava a myslím i Lilie. Zakopla jsem a Lilia o mně. Obě jsme ztratili vědomí.

Carlisle
Mluvili jsme s vlky o smlouvě. Když zašuštil keř, všichni jsme se otočili na něj. Předstoupil jsem před nás.
,,Je tam někdo?" Zeptal jsem se a podíval se na Jazze a Emmeta. Šli k němu. Rozběhli se pryč a my za nimi. Byly to dívky, asitak patnáctileté. Když zakoply a ztratily vědomí, tak jsme je dohonili. Podíval jsem se na ně.
,,Jsou zraněni ale to nemají odtud." Přikývli. ,,Kdyby jste dovolili, vezmu si je domů na vyšetření." Přikývli a já jsem vzal dívku která měla světle hnědé až blonďaté vlasy a Jazz vzal tu druhou která měla tmavší odstín hnědé. Rozběhli jsme se upíří rychlostí domů. Doma nás přivítali Jacob a Renesme.