Anděl a Démon

57. Kapitola

Lilia
Probudila jsem se, když svítalo. Na břiše mi seděl racek. Opatrně jsem ho pohladila a on se na mě podíval. Jeho kukadla mě sledovala. ,,Kuky kuk. Já jsem racek." Udělala jsem si rukama brýle a řekla to. Něco zakřehotil a já si sedla. Přeskočil na mé nohy. Pomalu jsem ho pohladila a on se nechal. Musela jsem opatrně, aby se moc nevyděsil a neutekl. Potom se přitulil a odletěl. Sledovala jsem ho, jak lítal s jeho ptačími kamarády. Postavila jsem se a rozhlédla se. Ke Cullenům se mi nechce a ani moc k Bohovi. Začal mi vibrovat telefon a já se na něj podívala. Aspoň že mi Emmet vysvětlil, co všechno dělá a jak funguje. Byl to zrovna Carlisle. Nechala jsem to a položila ho na zem. Sedla jsem si do tureckého sedu a dívala se. Začalo mi kručet v břiše. Měla jsem hlad. Pak jsem dostala hlasovou zprávu. ,,Lili. Prosím tě ozvi se. Hledali jsme tě ale nemůžeme tě najít. Chápu, pohádala ses s Julčou. Každý se naštve a řekne něco blbého. Nebudu se zlobit, za to co jste obě řekli. Jak jste si nadávali. Máme vás s Esme rádi a bereme vás jako naše pravé dcery. Ozvi se prosím tě. Carlisle." Ukončil to a mě už stékaly slzy. Zavolala jsem zpět a on to rychle vzal. ,,Lili?" Zeptal se, jakoby nevěděl, je si to jsem já. ,,Jsem to já." ,,Lili, kde jsi?" ,, Neuvěříš mi. A to je jedno. Chci být sama a to musíte pochopit." ,,Chápu. Kdy se vrátíš?" Pokrčila jsem rameny. ,,Nevím." Fakt jsem nevěděla, kdy se vrátím. ,,Dobře. Chci ale abys mi volala." ,,Ano tati. Neboj." Potulně jsem se usmála a on se zasmál. ,,Měj se. Pá." ,,Pa." Zavěsila jsem a dívala se dál na moře. Takový hlad jsem ještě neměla. Ten jsem si vzpomněla na Esmeino jídlo. Ježíš. Co mám proboha dělat. Mám hlad! Slunce šlo vidět. Dneska byl neobvyklý den, protože svítilo slunce a tady moc nesvítí. Bylo skoro bez mraků. Začalo mi být blbě. A asi jsem usnula.
Ráno jsem se probudila v nevím kolik. Slunce už nesvítilo. Přeměnila jsem se na vílu a přeletěla moře. Dostala jsem se na písek. Přeměnila jsem se na lidskou podobu. Boty jsem si sundala a hodila do moře. Teď mě fakt všechno štvalo. Oblečení jsem měla špinavý a roztržený. Přeměnila jsem se na elfa. Šaty jsem měla těsně pod zadek a boty jsem měla větší. Bylo to zbarveno do zlatova. Jako minule. Šla jsem domů. Tak tam přijdu takhle no. Šla jsem pěšky. Proč mě musí Julča štvát. Dobře, začala jsem si ale ona mě taky urazila. Omlouvat se jí fakt nebudu. Došla jsem k domu a šla dovnitř. V obýváku byli všichni. Esme s Carlislem seděli v křesle a četli si. Jazz s Emmetem se dívali na baseball a seděli na pohovce. Rose s Al seděli taky na pohovce a  prohlíželi si časopisy. Edward s Bellou hráli na klavír a Julča seděla v druhém křesle. ,,Ahoj." Nic jiného mě nenapadlo a oni se na mě podívali. ,,Lili!" Al s Rose mě objaly a pak i ostatní. Jen Julča ne. Obě jsme se probodávaly pohledem. ,,Kde jsi byla?" ,,To je nepodstatné." Jen přikývli. ,,Určitě musíš mít hlad." Řekla Esme a já rychle přikývla. Šla do kuchyně a já do svého pokoje. Převtělila jsem se do lidského a převlíkla se do legín a šedého trička. Scházela jsem schody a sedla si ke stolu. Esme mi za chvíli dala vajíčka. Mňam!
Snědla jsem to v rekordním čase šest minut.