Anděl a Démon

71. Kapitola

Julia
S Embrym jsme si užívali skvělé líbánky. Chodili jsme na pláž, procházky a tak skoro furt jsme byli v posteli. Jinak jsme i volali domů a já teď pro nás dělala oběd. Měla jsem hrozně velký hlad.

O dva týdny později
Julia
Ráno jsem se probrala tak v devět a než jsem stačila cokoliv udělat, tak se mi zvedl žaludek. Vyběhla jsem do koupelny a vyzvracela se do umyvadla. Někdo mi chytl vlasy a držel mi je, abych si je nepozvracela. ,,Juli jsi v pořádku?" Zeptal se mě Embry. Zavrtěla jsem hlavou, bolelo mě břicho a strašně hlava. ,,Zkusím zavolat Lili jo?" ,,Ta teď bude ve škole. Říkala, že mně předstírá. Jsme si hodně podobný a ona si na sebe ještě vzala moji podobu." ,,Jen to zkusím." Řekl a sepnul mi vlasy gumičkou a šel volat. Já zas zvracela.

Lilia
Byli jsme ve škole, když mi začal vibrovat telefon. Rose vedle mně se na mě koukla a střelila pohledem k mobilu. Natáhla jsem ruku. ,,Ano slečno Cullenová?" ,,Mohu na záchod?" Přikývla a já šla na záchod. Na záchodě jsem se zavřela do kabinky a vzala konečně ten pitomý telefon. Z čísla jsem poznala, že mi volá Embry. Zvedla jsem to tedy. ,, Ahoj. Co potřebuješ?" Zeptala jsem se. ,,Lili. Julče něco je. Zvrací." Zvedla jsem obě obočí. ,,A nesnědla náhodou něco blbého?" Zeptala jsem se znovu. ,,Nevím ale mě by bylo taky blbě. Jedli jsme úplně stejně." Zamyslela jsem se. ,,Mám nápad Embry. Stavím se k vám a uvidíme jo?" ,,Ale jsi ve škole ne?" ,,Jsem ale jsem taky dobrá herečka. Tak jo?" ,,Dobře. Zatím pa." Zavěsila jsem a pak chvilku čekala a pak jsem vyšla k zrcadlu. Nahodila jsem umučený výraz. Pak jsem šla do třídy. Lili. Musíš to udělat dobře jo? Ozval se mi v hlavě Edward. Neboj. Několikrát v dětství jsem dělala, že mi je špatně. Cítila jsem, jak se uchechtl a já vešla do třídy. Všechny pohledy se na mě otočili. ,,Je vám dobře slečno Cullenová?" Zavrtěla jsem hlavou. ,,Je mi blbě od žaludku." Nadhodila jsem umučený výraz. ,,Tak dobře. Sbalte si věci a já vás omluvím z dalších hodin." Přikývla jsem a šla si sbalit. ,,Co ti je?" Zeptala se mě šeptem Rose. ,,Musím za Julčou. Něco ji je. Teleportuju se k nim." Zašeptala jsem zpět a hodila si batoh na záda. Dala mi klíče od auta a šeptem mi řekla, abych si tam dala věci. ,,Nashledanou." ,,Nashle." Vyšla jsem ze třídy a šla k autu. Tam jsem si hodila věci a rozhlédla jsem se. Nikde nikdo a já se schovala do auta a teleportla se k nim. Objevila jsem se před domem a zaklepala na dveře. Ještě jsem se převtělila na svou podobu. Do minuty mi Embry otevřel. ,,Jsem rád, že jsi přišla." Usmál se na mě a pak mě doslova táhnul k Julče. Ležela teď na gauči a vedle sebe měla misku. Skelnými oči se na mě podívala. ,,Ahoj." Zachraptila a já k ní přešla. ,,Ahoj. Víš co ti je?" Asi přikývla a oboum nám vyletělo obočí nahoru. Ukázala na břicho a já si k ní klekla. Byla přikrytá asi dvěma dekami. Vzala mi ruku a dala mi ji na břicho. Zavřela jsem oči. Cítila jsem srdce a v dáli taky. Podívala jsem se na ni. ,,Jsi těhotná?" Zeptala jsem se s překvapením a ona slabě přikývla. ,,Takže mi budeme mít dítě?" Zeptal se Embry a ona si sedla a já vedle ní. S úsměvem přikývla a on si vedle ní sedl a objal ji. ,,Vždy jsem si přál dítě." Řekl a hned dodal. ,,Nejlíp aby to byla holka." ,,Jsi na holky?" Poškádlila ho a všichni jsme se zasmáli. Hned pak jsem se zamyslel. ,,A je možné aby měl vlkodlak a ehm vaše rasa dítě?" Zeptal se a já pokrčila rameny. ,,No já nevím. Mělo by asi něco po tobě a něco po Julče. I naši rodiče měli spolu nás a vznikly jsme my." Přikývli jsme. ,,Je jasné, že musíme domů. Carlisle se na tebe podívá." Přikývli a Embry šel balit. ,, Bojím se, co když nebude tak normální jak my, co když to bude nějaká zrůda." Řekla a zatřásla se. ,,Uvidíme. Nemusíš se bát..." ,,A co Bůh? Co řekne na to, že bychom měli mít dítě, které je z částečně z vlkodlaka a z našeho druhu." Doplnila rychle a nervózně seděla na gauči. ,,Pomůžu ti. Julčo, nemáš sílu se s ním spojit ale já jo. Zjistím co je zač, podívám se do jeho mysli." ,,To bys udělala?" ,,Jsi má sestra určitě." Přikývla a ze shora přišel Embry s dvěma kufry. Usmál se na nás a položil je vedle gauče a šel pro další. Pak ještě dva přinesl a já oba chytla za ruku. Ti dva se taky chytli za ruce. Představovala jsem si nás obývák a asi za tři sekundy jsme se tam objevili. Zavrávorala jsem a sedla si na pohovku. Julča taky a já šla hledat Carlislea. Mám pocit, že dneska nemá službu. Vyskákala jsem schody nahoru a šla do jeho pracovny. Zaťukala jsem a že vnitř se ozvalo dále. Vešla jsem dovnitř. Seděl u svého pracovního stolu a něco psal. Měl při tom i brýle ale ty vůbec nepotřeboval. Síla zvyku no. Podíval se na mě. ,,Lili. Nemáš být ve škole?" ,,Volal mi Embry. Julče něco je a já se k nim teleportla, potom jsme zjistili, že je asi těhotná." Řekla jsem mu. Sundal si brýle a přešel ke mně. ,,Jsou tady. Teleportla jsem se s nimi sem." Přikývl a šli jsme k nim. Podíval se na ně. ,,Ahoj." Usmáli se oba na Carlislea a on na mě. ,,Lili mi to částečně vysvětlila a já se na tebe podívám." Julča přikývla a on si vzal do náruče a šel s ní nahoru. ,,Pojď za mnou. Ukážu ti pokoj, kde budete." Přikývl a já vzala dva kufry a on dva a šli jsme k pokoji pro Julču. Esme s Carlislem jim to tady upravili, aby to tu bylo obyvatelné pro oba dva. On začínal vybalovat a já šla dolů, protože jsem uslyšela zvuky ze zdola. Byla tam Esme. ,,Lili? Nemáš být ve škole?" Zeptala se mě a já ji to vše vysvětlila do podrobna. Potom jsme šli všichni do Carlislovy pracovny. Julča ležela na zádech a Carlisle ji dělal ultrazvuk břicha. ,,Tak co?" ,,Vaše domněnka je správná. Julča je těhotná. Blahopřeji." Usmál se na nás a já jí pomohla sednout a Carlisle uklidil ultrazvuk. ,, Teď ti je blbě, kvůli tomu že si tvoje tělo zatím zvyká na nového člena tvého těla." Přikývla a šli jsme dolů. Tam byl Embry s Emmetem a Rose. Rose se snažila se tvářit klidně. ,,Tak co?" Zeptal se Embry. ,,Ano Julča je těhotná." Usmál se na ty tři a oni se široce usmáli na něj a pak na ni. Pak šla Julča s Embrym si lehnout a já se svalila na pohovku. Zasmáli se a Carlisle mi zvedl hlavu a sedl si. Esme si sedla vedle něj a já se trochu přikrčila. Carlisle mi dal ještě pod hlavu polštář a pustil telku. Mě je tak špatně. Uslyšela jsem hlas Julči. Nezádivím. Zavřela jsem oči a ona si něco zamumlala. Já asi pak usnula.

Carlisle
Lili měla hlavu na mým klíně a pak asi usnula. Nad tím jsem se usmál a objal jsem Esme okolo ramen. Ona se ke mně přitulila a dívali jsme se dál na televizi.

O několik měsíců později
Lili
Spala jsem a pak mě probudil hlas v mé hlavě. Lili prosím. Ono to začalo! Vyskočila jsem, přeměnila se na něco jiného, protože jsem vypadala hrozně a teleportla se dolů. Seděla na gauči a držela si už dost velké břicho. ,,Co je?" Zeptala jsem se pohotově. ,,Asi chce ven." ,,Měl jít ven až za týden." Pokrčila rameny a já vzala rychle telefon. Vytočila jsem jeho číslo. Ostatní jsou ve škole, Esme je taky v práci a Embry je u smečky. Taky si vybral skvělou chvíli. Carlisle to hned vzal a já mu vysvětlila vše, co s ní je a pak jsem mu ji dala. Chvilku s ním mluvila a pak mi to dala. ,,Lili. Julče jsem vše vysvětlil, potřebuju abys ji dovedla do mé pracovny a položila ji na lehátko. Pak ji dej morfium na snížení bolesti. Kdyby něco zavolej ale měl bych být doma do deseti minut." ,,Dobře." Zavěsila jsem a pomohla jsem Julče vstát. Za tu dobu je na mě závislá, protože ostatní chodí do školy anebo do práce a já si to vysloužila. Pomáhám ji s mytím a všemi potřebami, protože to dítě jí dává zabrat. Posadila se na lehátko. Začala jsem prohrabovat jeho léky, až jsem našla morfium. Vzala jsem jednu tabletku a skočila dolů pro sklenici vody a pak ji to dala. Usmála se na mě a spolkla a zapila to. Pak si lehla a já si sedla vedle ní. ,,Povídej si se mnou, než přijede." Přikývla jsem. ,,Už víš jména?" Zeptala jsem se jí a ona se zamyslela. ,,Když to bude kluk tak Alex a když to bude holka tak Elizabeth. Jméno Alex vybíral Embry a já vybírala Elizabeth. Beth." Usmála jsem se. ,,Elizabeth je moje druhé jméno." Řekla jsem jí a podívala se na ni. Náš oční kontakt se spojil. ,,To je další důvod, proč jsem ho dala." Usmála se na mě a já na ni. Pak se natáhla, aby mě objala. Objala jsem ji taky a pak sykla. Odskočila jsem od ní a ona se usmála. ,,To břicho." Přikývla jsem. ,,Až se narodí, tak se zeptáme Boha, co by mohl být." Přikývla jsem a uslyšela auto. Hned po vypnutí motorů se tu objevil Carlisle. ,,Tak co?" Zeptal se a přešel k Julče. ,,Nevím bolest se trochu snížila ale pořád to cítím." Přikývl a podíval se na ni. ,,Jo. Dneska musí ven." Řekl a já je radši nechala o samotě. Šla jsem do obýváku a pak mě Carlisle zavolal. Přišla jsem k nim. ,,Potřebuju od tebe pomoc." Přikývla jsem a on mi všechno vysvětlil a já to všechno pobrala.

....

Lilia
Dítě bylo venku. Byla to holčička. Carlisle s Julčou mi ho nechali na starost a Carlisle se zatím postaral o Julču. Já ho zabalila do dečky a šla s ním dolů. Houpala jsem s ním ze stranu na stranu. Embrymu jsem volala ale on to nebral. Chodila jsem s ním a pak jsem uslyšela auta. Alice musela mít určitě vizi. Hned na to se tu objevili všichni a svůj pohled zabodli do mně. Usmáli se na mě a Rose se ke mně a Al rychle dostaly. ,,Ta je nádherná. Můžu si ji pochovat?" Jen jsem s pokrčením přikývla a podala ji Rose. Ta si ji vzala a pak s ní houpala. Ze shora přišli ti dva a Julča se podívala na ní. Rose k ní natáhla ruce a ona k ní přešla a vzala si ji. ,,Už máš jméno?" Zeptal se jí radostně Emmet a ona přikývla. ,,Elizabeth Amber Callová." Řekla s úsměvavým pohledem upřeným na mě a já se na ni taky usmála. Potom si ji ještě pochovala Al, Bella a pak i kluci. ,, Víš, že jsi děda?" Řekla jsem Carlislovi, který Beth měl teď v náručí. Podíval se překvapeně na mě a všichni jsme se začali smát. ,,To je pravda. Carlisle nás adoptoval a je náš adoptivní otec a tak jsi i její děda." Řekla s úsměvem Julča a zasmáli jsme se znovu. Jen na nás vyplázl jazyk. Pak jsme uslyšeli auto. Tohle zas byla Esme. Objevila se ve dveřích. Podívala se na nás a pak ji pohled sklouznul k Beth. Překvapeně se na nás podívala. ,,Ahoj Esme." ,,Ahoj." Usmála se na nás a ona si sedla vedle Carlislea. ,,Ta je nádherná. Celá po mamince." Usmála se na nás a my s úsměvem přikývli. Usmála se na nás a prohlížela si ji. ,,Můžeš si ji pochovat. Už ji měli všichni." Řekla Julča. Carlisle ji ji dal a ona si ji vzala. S úsměvem si ji prohlížela. Pak se ve dveřích objevil Embry a než stačil něco říct, tak se jeho pohled zasekl na Beth. Vykulil oči. ,,Kdybys zvedl telefon, tak bys tu mohl být." Řekla jsem vyčítavě a všichni se zasmáli a sedl si vedle Esme a Julči. Julča s Carlislem a s Esme, teď i s Embrym seděli na pohovce, Jazz s Al seděli na křesle, Rose a Emmet seděli na židlích, Edward s Bellou seděli u klavíru a já seděla v křesle.