Anděl a Démon

52. Kapitola

Lilia
Probudila jsem se a postavila se a přešla k oknu. Byla ještě tma. Pomalu a potichu jsem ho otevřela. Vlezla jsem si na něj a začala se dívat na oblohu. Nedalo mi to a já se postavila a skočila dolů. Nebojte, nespadla jsem na zem ale v pravý čas jsem se přeměnila ve vílu. Byla jsem malinká, takže mě nikdo nemohl vidět. Vyletěla jsem nahoru k nebi a letěla přes celý les. Dostala jsem se k městu a říkám vám, je to nádhera. Na obloze svítí hvězdy a pouliční lampy svítí a ukazují silnice. Někteří řidiči, kteří nespí, se prohání autem po silnicích. Přeletěla jsem celé město a zastavila se. Pohlédla jsem dozadu a viděla les s městem. Dole pode mnou jsem zaznamenala pohyb. Sletěla jsem dolů a rozhlédla se. Uviděla jsem Mokřenku a její tým. Už to chápu! Mají přece do řek a potoků dodat vodu. ,,Ahoj Mokřenko!" Otočila se na mě. To ona je hlavní víla vodních víl. ,,Jé podívejte všichni, kdo tu je!" Všichni se na mě podívali a rozzářili se jim oči. Přelítli ke mne a já teď byla v kroužku. ,,Ahoj!" ,,Ahoj!" ,,Ahoj!" Překřikovali se navzájem. ,,Ahoj. Taky vás ráda vidím." Usmála jsem se na ně. ,,Jak se máš?" Zeptal se mě Mok. ,,Fajn. A co vy?" Zeptala jsem se jich. ,,Nejlíp." ,,Hele bando. Musíme jít, chcete to mít přece nejrychleji." Jen něco zamumlali a pustili se do práce. Voděnka dělala kapky rosy na rostlinách, Mokřenka všechny opravovala, Vodnílek s Mokem dělali kapky vody a polívali zeminu a trávu. Mlženka s Mlžem rosili obydlí a ostatní měli také plné ruce práce. Uslyšela jsem bijící hodiny. Odbývali šest hodin. ,,Ježíši, to je už tolik hodin. Už budu muset jít." Řekla jsem jim a vzlétla jsem. ,,Tak ahoj." Sborově se semnou rozloučili a zamávali na mě. Zamávala jsem jim nazpátek a letěla domů. Doletěla jsem dovnitř a zavřela jsem za sebou okno. Esme přišla za mnou do pokoje a já se lekla. Byla jsem přeměněná na člověka ale měla jsem furt ty bílé šaty. ,,Nemusíš mít takový obličej. Já už dávno vím, že jsi nebyla doma." S pozvednutým obočím jsem se na ni dívala. ,,Byla jsem se na tebe podívat a ty jsi tu nebyla. Viděla jsem otevřené okno a napadlo mě, že ses proletěla." Usmála jsem se na ni a přeměnila si oblečení. ,,Máš hlad?" Zeptala jsem se a já přikývla. Šla jsem s ní do kuchyně a ona vytáhla pánvičku. ,,Vajíčka nebo palačinky?" ,,Blbá otázka. Jasně, že palačinky!" Vykřikla jsem nadšeně a ona se smíchem přinesla suroviny. Pomáhala jsem jí a u toho se hodně nasmály. Vyprávěla jsem ji moje vtipné vzpomínky a ona mě některé Emmetovy. Nechápu, že je až takhle vtipný. Někdo přišel a objevil se u nás v kuchyni. Byl to Carlisle. Usmál se na nás a sedl si na židli ke stolu. ,,Nemáš spát?" Zeptal se mě a já zavrtěla hlavou. Esme odešla nahoru do svého pokoje a Carlisle se díval na nějaké místo na podlaze. ,,Zlobíš se na mě?" Zeptala jsem se ho smutně a on se pro sebe usmál. ,,Měl bych?" Podíval se na mě. ,,Ne už nezlobím." Usmál se na mě a přešel ke mne. ,,Za chvíli se ti to připálí." Řekl a vzal si ode mně obracečku. Na jeden pokus jí obrátil. ,,Tak tohle bylo hustý." Řekla jsem a on se zasmál. Dal mi pak obracečku a vzal si talíř ze skřiňky. Esme po chvíli přišla a  vzala to za mě. Carlisle mi podal talíř se čtyřmi palačinkami. Byli polité sirupem. Vzala jsem si je od něj a i příbor. Sedla jsem si ke stolu a ze shora přišla Juli, Esme ji podala taky talíř a Jul si sedla naproti mě. Já dala prázdný talíř do dřezu. ,,Bylo to vynikající." Usmála jsem se na ni a oni na mě. ,,Můžu k Bohovi?" Zeptala jsem se jich ale otázka víc směřovala ke Carlislovi. Zakázal mi kouzla. ,,Jen běž." Usmál se na mě a já přikývla. Šla jsem ke kopci a udělala si schody. 

Ahoj 

Tady je nová část příběhu. Přeji pěkné čtení.