Anděl a Démon

21. Kapitola

Lilia
,,Tady fakt dávejte pozor. Oni andělé jsou podezíravý a poznali by vás." Řekla jsem. ,,Jak by nás poznali?" ,,Za prvé nemáte křídla." Poklepala jsem si na křídla. ,, Svatozář." Poklepala jsem zas na ni. ,,Za druhé. Jsou starší než já a oni už byli na zemi ale lidé je nevidí. Na zem chodí strážní andělé a pak ti, kteří dostanou nějakej úkol. No zpět k dvojce. Poznali by, že nejste odtud z nebe a ještě k tomu, že jste upíři. Budou na vás zírat." Přikývli. ,,Tak pojďte. Helio buď vzadu pro jistotu." Řekl Hydra a Helia přikývl a vydali jsme se do zámku. Cestou jsme potkávali andělé. Každého jsme my dva pozdravili. Já je znala od svého dětství. Dívali se na ně. Na Culleny a Julii. Cullenovi byli nervózní. To šlo vidět. ,,Nemusíte se bát, oni si na vás nedovolí." Přikývli a dorazili jsme k zámku.

Alice
Dorazili jsme k zámku. Byl čistě bílý. ,,Kdo nás nahlásí?" Zeptal se Helia. ,, Já!" Vykřikla Lilia. ,,Z tebe bude mít infarkt." ,,No co. Aspoň si zvykne na zděšení." Zasmáli se a Lilia šla nás ohlásit a ty dva nás zavedli k lavičce.

Lilia
Byla jsem před velkými dveřmi do sálu. Slyšela jsem, že tam s někým diskutuje. Chtěla jsem tam vejít ale ty blbý strážci mě tam nechtějí pustit. Po chodbě šla Ela. ,,El!" Vykřikla jsem a ona se na mě podívala. ,,Lili!" Objala mě a já ji nazpátek. ,,Jsem moc ráda, že ti nic není." ,,Nechtějí mě pustit." Obrátila se na ně a oni se přikrčili. Ela je jedna z hlavních andělů. ,, Doufám, že se tohle nebude opakovat." Přikývli a hned mě pustili. ,, Dík." ,,Nemáš zač." Usmála se na mě a odešla. Já zaťukala a čekala na vyzvání. ,, Můžete!" Otevřela jsem dveře. Pořád stejný. Byl otočený zády ke mně. Byl u stolu. Usmála jsem nad tím. Měla jsem ho ráda a brala jsem ji za otce. Potichu jsem k němu přiběhla a položila ruce na jeho oči. Sáhl mi na ruku a hádal. ,,Hmm... Zajímavé. Tyhle ruce jsem určitě cítil ale kde? Sluninka?" Zamručela jsem, že ne. ,,Tak to fakt nevím. Nikdo, nemá tak malé ruce, jak toto stvoření ale počkej!" Vykřikla a já věděla, že už něco tuší. ,,Lilio!" Usmála jsem se a odtáhla jsem ruce. Rychle se otočil a objal mě. ,,Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi v pořádku."