Anděl a Démon

60. Kapitola

Lilia
Vešly jsme dovnitř. Byl zrovna koncil. Hele koncil dneska nemá být, ten má být na konci měsíce a teď je ve prostřed měsíce. Něco se určitě stalo. ,,Lili!" Vykřikli všichni a objali mě. ,,Jak to že žiješ?" Zeptal se nechápavě Bůh. Pokrčila jsem rameny a sedli jsme si na židle. ,,A co se děje? Koncil máte vždycky na konci měsíce." ,,Někdo ukradl z knihovny elfů knihu o gryfů." Přikývly jsme a zamyslely se. ,,Kdo by to chtěl?" Pokrčili rameny a Bůh začal vyprávět. ,, Gryfů tady bylo hodně ale jak se používali na činnosti, tak pomalu vymírali. Elfové je chtěli na práci a pomoc, to by jim nevadilo ale někdo ho pak chtěl na výstavu. Že má něco z gryfa. Peří nebo zobák, dráp,ocas. Cokoliv. Tak je začali zabíjet. Stejně co získali, se po letech zničilo. Začalo to stárnout a pak se to rozpadlo. Tak začali víc. Aby měli toho hodně." Řekl Bůh a Alass pokračoval. ,,Zakázali jsme je lovit. Někteří je nechali být ale byli tu i takový, že je zabíjeli dál. Jeden." Ukázal na prstu. ,,Jeden gryf přežil. Je na velké sopce a tam sídlí. Víme to jen my a teď i vy, kde sídlí. Ten kdo ukradl tu knihu, chce vědět kde je. Nezjistí to úplně ale dojde mu, že je na té sopce. Je jasné že to je elf." Dopověděl. ,,A nemůže to být někdo z Luciferovy strany?" Zeptala se Julča. ,,Nikdo z jeho strany to neví. Jeho elfové to nevědí. A ani on to neví." ,,Proč by to neměli být ostatní?" ,,Ostatní jsou rozumný a poslouchají. Vědí, že jsme je zakázali lovit, tak je neloví. I elfové poslouchají ale někdy se prostě stane, že se někdo najde, kdo ho prostě chce." Přikývli jsme. ,, Stavíte se u hlavy a zeptáte se na tebe." Ukázal na mě. ,,A pak půjdete na elfí ostrov a podíváte se na tu sopku a podíváte se na něj. Je vám to jasné. A dávejte pozor, aby vás nikdo nepronásledoval." Přikývli jsme a vydali se tam. Šli jsem pěšky, jak minule, když jsme šli do minulosti. Šli jsme pomalu, protože mě bolela ta noha. Klekla jsem si a přiložila ruce na nohu. Nechala jsem proudit svoji sílu do své nohy. Uzdravovala se mi a pak jsem se postavila a už jsme šli rychleji. Došli jsme tam a zeptali se. ,,Jsi tu?" Trochu jsme se uchechtli a ta hlava se tu objevila. ,,Co zas chcete? Jé ona žije." Změnil hned téma a prohlížel si mě. ,,Zajímavé nic podobného jsem neviděl." ,,Jak to že žiju, když mám být mrtvá?" Pokrčil rameny. ,,Lezla si nahoru viď?" Přikývla jsem a on pokračoval. ,,Někteří se z toho zblázní a pustí se ale ty si to dokázala." Usmál se a zmizel. ,,To nám pomohlo." Řekla ironicky Julča a vydali jsme se za gryfem.

Carlisle
Nechali jsme je a šli na lov. Ulovil jsem si dva daňky a jednu srnku. Esme si ulovila dvě veverky a taky srnku. Pak jsme šli domů a dali si společnou koupel. Umyli jsme se navzájem a vylezli z vody. Převlíkli jsme se a já si lehl na postel. Zavřel jsem oči a užíval si klidu. Potom jsem ucítil tlak na mé hrudi. Usmál jsem se a nahmatal její ruku. Stiskla mi ji a já si ji přitáhl, aby byla vedle mě. Usmála se a políbila mě na tvář.

Lilia
Po hlavě jsme se teleportly k elfům. Šli jsme k sopce a jednou za čas se ohlédly, aby nás někdo nepronásledoval. Došli jsme k velké sopce a šli nahoru. Kamenitá cesta se měnila na schody. Točili se okolo té sopky až nahoru. Po dlouhé době jsme se dostaly ke zdi. Před námi byla jen zeď. . ,,A teď jako co?" Zeptala se naštvaně Julča. Podívala jsem se nahoru a drkla do ní. Podívala se na mě a pak taky nahoru. ,,Tak na to zapomeň, já tam lézt nebudu." Řekla a já pokrčila rameny. Ta zeď byla dlouhá několik metrů, možná tak jeden kilometr. Byla skalnatá a dobře by se po ní lezlo. Nahoře jsem uviděla cestu. ,,Když nechceš. Se tam dostaň, jak chceš." Řekla jsem jí a šla k ní. Povzdechla si a šla za mnou. Přeměnila jsem se v anděla ale mí schopnosti nefungovali. Přeměnila jsem se tedy na vílu a nemohla vzlétnout. ,,Mám pocit, že něco blokuje naší sílu." Přikývla jsem a přeměnila se v elfa a začala lézt. V elfím oblečení se mi lezlo líp. Lezla hned vedle mě. Začal foukat velký vítr a nám čechral vlasy. ,,Je si spadnu, tak si mě nepřej! To byl tvůj nápad!" Zakřičela proti větru Julča. ,, Neříkej, že jsi nikdy nelezla po skále!" ,,Ne! Nejsem ty!" ,,Lezla jsem po všem možném! Po stromech a po menších skalách! Víš, že existují skalní stvoření!" ,,Prosím tě, nemel!" Jen jsem se zasmála a lezli jsme dál. Dolezly jsme až nahoru. Unaveně jsem si sedla a nohy nechala spuštěné dolů. Rozhlédla jsem se a nemohla uvěřit svým očím. Byl tu nádherný výhled. Viděly jsme království. Postavily jsme se a podívali na cestu. Před námi byla jeskyně. Taky tu byl oheň ale jen ve starých lampách. Vešli jsme do jeskyně. Napravo bylo velké hnízdo a na pravo malý rybník. Byl fakt malý ale nádherně čistý. To hnízdo bylo z větví. Jeho výška byla srovnatelná jako naše polovina těla. Najednou jsem uslyšeli křik. No křik to nebyl ale my dvě věděli, že to je gryf. Pak se objevil ve vchodu. Obezřetně si nás prohlížel. Julča k němu natáhla ruku a on se rozeběhl k nám. A sakra. Uhly jsme se a vyběhly ven. Venku byla osoba zahalená v černém plášti. Byli jsme na stranách a gryf vzlétl. Začal řvát. Byl naštvaný, cítil se v nebezpečí. Udělala jsem pár kroků a ta osoba na mě něco použila. Kouzlo a já udělala několik kroků dozadu a spadla. Uslyšela jsem Juliin křik. Překulila jsem se na břicho. Letěla jsem hodně rychle dolů a zavřela oči. Čekala jsem na dopad a dopadla. Nedopadla jsem na tvrdou zem ale bylo to měkčí. Otevřela jsem oči a podívala se na to. Byl to ten gryf! On mi zachránil život.
Sedla jsem si a on vylétl nahoru. Byl vysoký, tak po můj krk. Seskočila jsem z něho. Jak to, že ta osoba může kouzlit. Vyběhla jsem na něj a skočila mu na záda. Byla jsem za ním a on mě nemohl vidět. Julča se rozběhla taky a pomohla mi. Dostaly jsme ho na zem a on se pak teleportnul. Zmizel a my se postavily. Podívala jsem se na gryfa. Byl nádherný. Nikdy jsem neviděla gryfa a vždy jsem si ho přála vidět na vlastní oči. Julča natáhla ruku a on zasyčel. Nastavila jsem já ruku a on se na mě podíval. Jeho nádherné oči si mě prohlíželi. Udělala jsem pár kroků k němu a on ke mně. Pak se mě dotkl. Nechal se hladit ale kdykoliv se k nám chtěla přiblížit Julča, tak zasyčel. Párkrát jsem ho pohladila a podívala se na ni. ,,Nemůžeme ho tady nechat. Ten dotyčný to už ví." Přikývla a zamyslela se. ,,Tak tu zůstaň a já skočím za Bohem a Alassem." Přikývla jsem a ona začala lézt dolů. Já s gryfem jsme šli k němu. Vlezl si do hnízda a já k němu. Ten pařát přes mě přehodil, takže jsem musela ležet. Asi jsem si ho ochočila. No... On si ochočil mě. Fakt zajímavý.