Anděl a Démon

61. Kapitola

Lilia
Leželi jsem tam dlouho a já ho hladila po srsti. Po nějaké době jsme uslyšeli hlasy a oba se zvedli. Byl to Alass, Bůh a Julča. Vešli do jeskyně a Alass se usmál. Gryf se k němu rozeběhl a nechal se hladit. Přešla jsem k nim a taky ho hladila. ,,Nechal mě ležet v jeho hnízdě." Alass se na mě podíval a usmál se. ,,To je zajímavé. Ani mě to nedovolil." Řekl a pohladil ho. ,,A to se máme moc rádi." Usmál se na něj a přitulili se k sobě. Gryf natáhl pařát ke mně a chytl mě. Přitáhl si mě blíž. ,,No jo." Podrbala jsem ho. ,,Tady zůstat nemůže." Řekla jsem a oni se zamysleli. ,,Nikdo by o něm neměl vědět, takže ho do království nemůžeme vzít." Přikývla jsem a zamyslela se. ,,A co když bychom mu našli jiné místo." Řekla jsem a oni zavrtěli hlavou. ,,Ta osoba nás může pronásledovat. V bezpečí bude s někým." ,,Vy tu můžete kouzlit?" Zeptala jsem se. To mi vrtalo hlavou, proč tu nemůžeme kouzlit a ta osoba jo. ,,My jo proč?" ,,Ta osoba mohla tady kouzlit." Vytřeštili oči a zamysleli se. ,,To není možné. Jedině." ,,Ano s tou knihou zmizel i můj prsten." Doplnil Boha Alass. ,,O co tu jde?" Zeptala jsem se. ,,To že s knihou zmizel i můj prsten. Tím prstenem jsem to tady bloknul, aby tady nikdo nemohl kouzlit, jen já a Bůh." Přikývla jsem a promnula si nos. ,,Takže, abychom si to ujasnili. Ta osoba může kouzlit a blokovat místa, aby se tam nekouzlilo." Přikývla jsem. ,,A jak se to povedlo? Když si ho musel nosit na ruce ne?!" Vyjela jsem, tohle fakt není možné. Gryf do mě drcnul, že jsem málem spadla na zem. Podívala jsem se na něj a on se ke mně přitulil. ,,Má tě rád." Řekl mi Alass. ,,Zpět k předchozímu tématu. Musel mi ho vzít, když jsem spal a ten prsten byl na nočním stolku." ,,Ježíši." Promnula jsem si nos a on se zasmál. ,,Mám nápad, kam ho schovat." Řekla Julča a všichni jsme se na ni podívali. Dívala se na mě. Pozvedla jsem obočí. ,,Ale myslím, že se to Cullenům nebude moc líbit." Pokračovala a já už pochopila. ,,Zkuste to." Řekl Bůh. ,,Je tu problém jeho výška, co jí atd." Řekla jsem a Bůh máchl rukou a před námi se objevila hlava. ,,Tak a teď mě budete štvát celou dobu, že jo? Jé ahoj gryfe." Usmál se na gryfa a otočil se zpátky k nám. ,,Co chcete?" Zeptal se mrzutě. ,,Řekni, co všechno víš o gryfech."
,,Gryfové jedí cokoliv stravitelného, ale pokud si mohou vybrat, najedí se toho, co sami považují za nejlepší. Gryfové mají schopnost zachytit duši umírajícího tvora, vzdáleného nejvýše 10 mil a uschovat ji v sobě. Díky svých schopností zjišťují přesné datum a místo úmrti nějakého mocného tvora.
Dožívají se okolo tří set let ale když jsou silní, tak i víc. Na světě je už jen jeden a ten je zrovna před námi. Tenhle tu je už hodně dlouho a mě se to nechce počítat. Můžu už jít?" Převyprávěl nám vše podstatné a důležité,l. Přikývli jsme a on zmizel. ,,No a co ta výška?" ,,Mohli bychom ho na nějakou dobu zmenšit. Ne na malou ale trochu by to pomohlo." Řekl a luskl prsty. Gryf se začal zmenšovat. Byl mi po pas a přitulil se ke mně. ,,Stačí?" ,,Jo to by šlo. Můžeme říct Carlislovi, že jsme si pořídili mazlíčka." Řekla Julča a pohladila ho. Nechal se ale stejně si ji obezřetně prohlížel. Přikývla jsem. Šli jsme ke kraji a rozhlídli se. ,,Jak dolů?" Zeptala jsem se a podívala se dolů. ,,Teleportace." Řekl ironicky Alass a já se podívala na gryfa a on na mě. Oba jsme seskočili dolů. Ti tři vykřikli. Gryf okolo mě létal a brzdil mě. Chytla jsem se ho a slétli jsme dolů. Hned vedle nás se objevili všichni tři. Zamračeně se na nás dívali. ,,Jste si fakt mysleli, že se zabijeme?" Jen si něco zamumlali a Julča ke mně přešla. ,,Tak a teď bude přemlouvácí část." Řekla a teleportli jsme se ke Cullenovic domu. Pomalu jsme šli dovnitř. Seděli v obýváku a sledovali televizi. ,,Ahoj." Pozdravily jsme je. Pomalu jsem hladila gryfa po hlavě, aby byl v klidu. Otočili se na nás a usmáli se a pak se jeden po druhém podívali na gryfa. Pak se podívali na nás a zpátky na něj. Klekla jsem si k němu. ,,Je hodný, nezlobí a je ještě čistotnější než Emmet. Můžu si ho nechat tady? Prosíííím." Poprosila jsem a nadhodila štěněčí obličej. Hladila jsem ho na hřbetě. ,,To je..." Přerušila jsem Edwarda. ,,Gryf. Budu se o něj starat a všechno. Dávat mu jídlo a všechno, co bude potřebovat. Nebude tu nadlouho. No... Až najdeme někoho, kdo ho chce najít. Prosíííím." ,,Tuhle potvoru..." ,,To není potvora Emmete! To je gryf. Teď jsi mě naštval." Řekla jsem a gryf zasyčel. ,,A jeho taky. Nebude tě mít rád." Zamračila jsem se na něj a on se začal smát. ,, Myslíš, že mě to vadí. Pochybuji o tom, že je čistější než já." Radši jsem ho nechala být a otočila se na Esme a Carlislea. Seděli v křesle a pozorovali nás. Carlisle se tvářil pochybovačně a Esme se zvedla a přešla k nám. V půli cesty na ni gryf zasyčel a ona se zastavila a dala ruce vzhůru. Pohladila jsem ho a hladila dál a pokynula Esme, aby šla. Dala se do pohybu a klekla si před nás. Obezřetně se na ni díval ale jak jsem ho hladila a pak i ona, změnil názor. Nechal se od ní hladit a drbat.

Ahojky
Doufám, že se vám líbí knížka. Tady dávám další část a přeji hezké čtení.