Anděl a Démon

1. Kapitola

Lila
Běžela jsem po šedé cestičce směrem k Stromíkovi a Samantě. Byla jsem u tety Větřenky a strýčka Větrníka. Byla jsem u nich každý den a vždy s nimi byla sranda.
Pozítří mám narozeniny, moc se na ně těším. Běžela jsem a dělala jsem gymnastiku. Když jsem uslyšela křik, který znám všude. Mamka! Rychle jsem se rozeběhla za křikem.
Divní muži ji drželi. Měli rohy a ocas. Pak tam byl i Hydrant a Mlhovina, kteří byli taky zajati.
,,Mami?" Zeptala jsem se a všichni se na mě otočili. ,,Holčičko moje... Uteč!" A pak ten jeden muž ji trhl rukou, oddělila se od těla a pak ji oddělil i hlavu. ,,Ne!!!" Vykřikla jsem a rozbrečela se.
,,Uteč Lilio!! Uteč!" Křičel z plných plic Hydra. Mířili si to ke mně tři ti hnusní lidi. Rychle jsem se rozběhla pryč. Měla jsem je v patách. Utíkala jsem rychlostí světla ale pořád mě doháněli. Zakopla jsem a propadla do bezvědomí.

Julia
Byla jsem teď na obědě. Buba mě zas plácal po zadku. Mě se to nelíbilo. Dneska se před dvěma hodinami polovina démonů vydala k andělům. Nechápu je. Proč je chtějí zabít, nebo proč chtějí válku.
Už se vrátili. Oskar držel nádhernou dívku. Šel ke mřížím otevřel je a hodil ji tam jako pytel brambor. Slyšela jsem její naříkání a brečení. Oskar šel dovnitř a pak jsem uslyšela křik a bič. To ne! Oni ji bičují. Když to skončilo, tak Oskar odešel. Jasně že zamknul. Sakra! Chtěla jsem se k ní dostat a pomoc ji pryč. Já chtěla taky pryč. Můj otec mě skoro nevidí. A ostatní? No Buba! Vrátím se a pomůžu ji určitě.

Lilia
Ten muž mě zbičoval, nemohla jsem se moc hýbat byla jsem přivázaná ke zdi. Asi tři hodiny jsem tam byla sama, když přišel další muž. Byl divnej, vypadal úchylně. Pohladil mě po tváři. Cukla jsem a on vzal moji ruku a zlomil ji.
,,Ááá..." Pak druhou. Byla to hrozná bolest a pak mě začal kopat a mlátit. ,,Tohle je tvůj nový život. Vítej u démonů!" Řekl mi a praštil mě do pravé ruky a odešel. Začala jsem brečet. Proč? Proč?