Anděl a Démon

59. Kapitola

O dva měsíce později
Julia
Šla jsem s ostatními do školy. Nebyli na mě naštvaný. Mrzelo to všechny. Bůh s ostatními se semnou bavili a já chodila jen na koncily. Ti byli jen jednou za měsíc. Došla jsem s Rose do třídy. Sedly jsme si společně. Carlisle nahlásil u ředitele, že Lili zemřela. Jakoby jsme byly s Lili u moře a ona spadla ze srázu. Její tělo se nenašlo. Museli jsme taky nahrát pohřeb, aby to někomu nebylo divný. Nějací žáci nás provokovali. To byl třeba Leon, James a Sebastian, ti chodili s námi do třídy. My se to ale snažili ignorovat. ,,Jak se má Lili Rose?" Rose nebyla tak uvolněná jak já a taky to moc nedokázala ignorovat. Napjala se a já ji chytla za ruku. ,,Mě to taky bolí." Řekla jsem jí a ona trhaně přikývla. Zazvonilo a přišel učitel. Rose a já jsme si psaly zápisky, které psal na tabuli. Ostatní taky. Zazvonilo zase na přestávku. Začaly jsme si balit věci. ,,Škoda, že už Lili nechodí do školy." Rose to nevydržela a přešla k němu. Dala mu takovou facku, že převrátil hlavu na stranu. Vzala jsem si batoh a i její. Nezajímalo ji, že tu je ještě učitel. Vzala jsem ji za ruku a šly jsme pryč. ,,Rose..." ,,Prosím tě, nic neříkej." Řekla zdrceně. Přikývla jsem a potkaly jsme Emmeta. ,,Podle vašeho výrazu se zase něco stalo." ,,Si začal." Řekla a Emmet ji objal. ,,Musíš ho ignorovat." Řekl a jednou rukou objal její ramena. Tohle se už stalo několikrát ale nedostalo se to tak, že by mu dala facku. Druhou rukou objal moje ramena. ,,Jdem na oběd." Řekl a šli jsme na oběd. Už tam seděli ostatní. Vybrala jsem si salát. Na Rose se všichni dívali. Sedla jsem si vedle ní a Edwarda. ,,Nemohla ses ovládat. Sama říkáš, že na sebe nemáme přivolávat pozornost." Řekl jí Edward. Jen zavrčela a dívala se z okna. Po obědě jsem šla s Emmetem a s Rose na latinu.

Lilia
Den a noc jsem dokázala rozlišovat od světla a tmy. Jak jsem se blížila ke konci vrchu, tak se světlo zvětšovalo. Asi sedmkrát jsem sjela vždycky o kousek dolů ale nikdy jsem se nevzdala. Bolelo mě celé tělo. Byla jsem vyhladovělá a unavená. Věděla jsem, že tohle bude nadlouho ale nesmím se vzdát.

Carlisle
Došel jsem na ambulanci. Sestra na mě už čekala. ,,Pane doktore můžeme začít?" Přikývl jsem a ona přivolala pacienta. Už jsem se těšil domů k Esme.

Esme
Seděla jsem v křesle a čekala na ostatní. Carlisle přijede v šest a ostatní tak v půl pět. Rozhodla jsem se pro lov. Vydala jsem se na sever. Změnilo se to. Od té doby co tu není Lili. Vadí mi to i Julča se změnila.

Lilia
Zdi se měnili. Přibližovali se k sobě až zbyla jen menší díra. Přehrabovala jsem listí a dostala se nahoru. Vylezla jsem z té ohavného vězení. Dýchala jsem ten čerstvý vzduch. Postavila jsem se a hned spadla na zem. Bolel mě kotník. Tady jsem to poznávala, nejsem na území Cullenů. Zašuštil keř a já se na něj otočila. ,,Je tu někdo? Haló?!" Z keře se vynořila Esme. ,,Lili!" Vykřikla a byla u mě. Objala mě pevně a já ji. Aspoň nemám na sobě roztrhané oblečení a mám na sobě elfí oblečení. ,,Co ty tady? Mysleli jsme, že jsi mrtvá?" ,,Potom všem jsem se objevila v té díře. Musela jsem lézt nahoru. Ze začátku jsem padala a pak se chytla větve. Potom jsem ležela nahoru. Byla větší ale pak se zužovala." Řekla jsem a ona do ní strčila ruku. ,,Je malá. Nemohla ses do ní vejít a taky lézt." Řekla a vytáhla ji. ,,Esme, já nekecám." Přikývla a usmála se na mě. ,,Věřím ti. Teď to nebudeme řešit." Přikývla jsem. ,, Pomůžeš mi. Mám asi vyvrknutý kotník." Přikývla a podepřela mě. Celou cestu jsme se bavily o všem. ,,Carlisle je v práci a ostatní ve škole." Přikývla jsem. ,,V půl páté přijedou že školy a Carlisle tak v šest. Teď jsou tři hodiny." Přikývla jsem a došli jsme domů. ,,Máš odřený ruce a i nohy. A teče ti z nich krev." Řekla a já se posadila na pohovku. Někam zmizela a pak se tu objevila s Carlislovým kufříkem. ,,Má dva kufříky. Jeden si bere do práce a jeden tu má pro případ nouze." Řekla a otevřela ho. ,,Esme, já to zvládnu, můžeš mi udělat jídlo." I můj žaludek se ozval a ona přikývla. Odešla do kuchyně. Namočila jsem si ubrousek do dezinfekce a vyčistila si rány. Strašně to štípalo. Sykla jsem a z kuchyně se ozvalo: ,, mám zavolat Carlislea?" ,,Asi jo." Řekla jsem a zadržela slzy. Podala mi tác s jídlem a šla volat. Slyšela jsem, jak mluvila. Potom se vrátila. To jsem dojedla lívance. ,,Bude tu do deseti minut." Přikývla jsem a ona dala na stůl polštář a já si tam dala nohu. Aspoň jsem si ji začala čistit, aby nebyla špinavá od krve a od špíny. Esme seděla vedle mě. Po noze jsem si začala čistit ruce.
Čistila jsem to jen vodou. Štípalo to a já to pak odložila. Čekaly jsme na Carlislea už jen pět minut. Uslyšely jsme auto a on se hned objevil v obýváku. Usmála jsem se na něj. ,,Ráda tě vidím." Řekla jsem mu a on se taky usmál a sedl si vedle mě. Podíval se na mé nohy. ,,Kde jsi byla?" Zeptal se, když mě ošetřoval. ,,V nějaké díře." Odpověděla jsem a on přikývl. ,,Byl u nás Bůh, Hydra, Helia a nějaký další muž. Podle Julči to byla nějaká hlava, když jste byly spolu v minulosti." Přikývla jsem a on pokračoval. ,,Říkal, ta hlava, že si Julia přála aby si zemřela, že pak můžeš být na různých smrtících míst." Na to, jak mi řekla, že mě nenávidí a abych chcípla, jsem si vzpomněla. ,,Hmm..." Zamručela jsem. ,,Podáš mi led." Esme přikývla a odešla pro led. Přišla během chvilky. Podala mu to a on mi to položil na kotník. Zastudilo to. ,,Řekl, že budeš mrtvá. Že co je vyslyšeno, tak nejde vrátit." Přikývla jsem. ,,Ostatní přijedou...." ,,V půl páté." Doplnila ho Esme. Přikývl a podíval se na hodinky. ,,Je půl čtvrtý." Řekl. Podíval se mi na ruku. ,,Máš ji jen odřenou." Přikývla jsem a on mi ji trochu obvázal, jak nohy. ,,Jsi unavená?" Zeptala se Esme a já přitakala. ,,Ukážu ti pokoj." Carlisle mě vzal do náruče a šli se mnou do toho pokoje. Byl to můj pokoj ale byl trochu předělaný. ,, Předěláme ti ho nazpátek." Přikývla jsem a Carlisle mě položil na postel. ,,Nechceš něco jiného na oblečení?" Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nemám moc síly na to, abych se přeměnila." Přikývla a já si lehla. Zavrtala jsem se do peřin a oni odešli. Během chvilky jsem usnula.

....

Lilia
Probudila jsem se a podívala na hodiny, které byly na zdi. Ukazovali za pět půl páté. Postavila jsem se a doskákala ke dveřím. Ze zdola jsem uslyšela hlasy a já seskákala dolů že schodů. ,,Jak jste se měli?" Zeptal se Edward jich a Esme chtěla něco říct ale já je přerušila. ,,Jako oni dobře ale já se mám příšerně. Mám strašný hlad a bolí mě celý člověk." Řekla jsem s úsměvem a sledovala jejich překvapené obličeje. Náhle jsem byla v objetí. Tohle byla Alice. Usmála jsem se víc a objala ji zpět. ,,Jsem tak ráda, že jsi doma. Něco podobnýho jsem viděla." Pustila mě a objala mě Rose a pak Bella, Edward, Emmet a Jasper. Podívala jsem se na Julču a ona na mě. Usmála jsem se na ni a ona mě objala. Objala jsem ji taky. ,,Naše sestřičky se usmířily!" Vykřikl nadšeně Emmet. My dvě se zasmály a odtáhly se. Posadily jsme se. Já s Julčou a s Carlislem a Esme jsme si sedli na gauč. Jazz s Al do jednoho křesla, do druhého křesla Emmet a Rose a ke klavíru Edward s Bellou. ,,Víš, co je divný?" Nadzvedla jsem na ni obočí. ,,Že ta hlava říkala, že máš být mrtvá. Že jak to bylo vyslyšeno, tak bys měla být mrtvá ale nejsi." ,,Musíme za Bohem." Rozhodla jsem a obě jsme se postavily. ,,Myslím, že to není dobrý nápad." Pokrčila jsem na Carlislea rameny a teleportla se s ní k bráně. Otevřely nám a my se vydaly k andělům. Obě jsme se přeměnily na anděly. Ostatní se po nás dívali, jak na blázny. ,,To bude tím, že mám být mrtvá co? Drby se šíří rychle." Prohodila jsem a ona přikývla. Došly jsme k hradu a vešly dovnitř. Sluhové se po nás otáčeli. Dostaly jsme se před hlavní dveře a ti maníci si nás prohlídli. ,, Pusťte nás." Řekla jsem pevným hlasem a oni nás pustily. Zaklepala a že vnitř se ozvalo dále. To bude radosti.

Ahoj
Tady je další část příběhu.