Polička byla stará.
Stará natolik aby povolili šroubky,
které jí drželi u stěny.
V ten nejúžasnější okamžik těch dvou,
se polička utrhla.
Loutka padala k zemi.
Ti dva si to uvědomili pozdě.
Ocitla se na zemi rozbitá a zničená.
Prázdný a skelný pohled byl upřen na loutkaře.
Brož se zdála být až moc zašedlá.
Už nezářila.
Až moc prachu na ní bylo.
Nebo to byli pocity, které loutku táhli ke dnu?
➖➖➖➖
Zdravím...
Dneska trochu více pochmurněji. Nebojte. I když jsou prázdniny tak by tahle povídka měla vycházet normálně.
Snad přežíváte depresivní podtext knihy a stále se vám líbí.
Moc děkuji za všechno ❤
A nebojte.. Jsme stále jen na začátku ;)
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
