Místností se rozléhalo mnoho zvuků.
Křik.
Řev.
Pláč.
Žádný z nich nebyl pozitivní.
Né pro syna loutkáře.
Ozýval se také smích.
Ale on jediný se nesmál.
Jediné co přehlušilo všechny ostatní bylo křupnutí.
Jednoduchý zvuk ničení dřeva.
Každý znal jak to zní.
Protože v tu chvíli bylo ticho.
Tak mrtvolné ticho.
Proč by měli ušetřit nějakou stupidní loutku, že?
Přeci je to jenom dřevo.
Zdálo se jim to jako dobrý nápad.
Takto jej zničit.
Zničit planý slib.
Proč najednou ale všichni civí jenom na viníka.
Nikdo neschopen pohybu.
Tichem se ozvalo cinknutí zvonku.
Přišel zákazník.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
