Další dny nepřicházel.
Cítil jsi se hůře a hůře.
Byl jsi paranoidní.
Že sem přijdou.
Všichni.
Všichni ze školy.
Že ti znova zase něco udělají.
Šeptal jsi si pro sebe taková slova.
Nerozuměl jsem co tím myslíš.
Tak bolestná slova.
Stále nevím co ti přesně udělali.
Ale jen vím, že to nechceš zažít znova.
Že už nechceš.
Že tě to pořád bolí.
Pořád to cítíš.
Nemůžeš se zbavit toho pocitu.
Cítíš se špinavý.
Proč nemůžeš mít šťastný život?
Proč nemůžeš normálně žít?
Mluvíš jakobys byl odlišný.
Až moc jiný pro ostatní.
Čím se tak moc lišíš?
Co je na tobě tak špatného?
Přeci jenom chceš zapadnout ne?
Tak proč?
Proč se k tobě tak chovali?
Už jsi chtěl zamknout.
Zase zavřít obchod.
Bez jediného zákazníka.
Jenže dveře se otevřeli.
Stál v nich on.
Než jsi se nadál, objal tě.
Bušil jsi do něj.
Že má jít pryč.
Znova si propukl v pláč.
Křičel jsi na něj.
Proč ti to udělal.
On ale nic neříkal.
Jenom si tě tiskl k tělu.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
