Seděl jsem.
Nechápu to.
Vešel jsi dovnitř se všemi potřebami.
Usmíval jsi se.
Stejně tak tvůj zachránce.
Oba jste měli dobrou náladu.
A já byl zmaten.
Nepadal jsem teď náhodou?
Byl jsem připraven... se rozbít.
Zase být v temnotě.
Jak?
Ty...
Nevšiml sis mě.
Tedy ano.
Věnoval jsi mi jeden pohled.
Tak moc mi připomínáš svého otce.
Stejný pohled.
Plný pocitů.
Ale mlčíš.
Snažíš se bavit.
Snažíš se zapírat.
Snad se moc netrápíš.
Vím, že nemůžu pomoci více než naslouchat.
Ale i tak.
Chci ti jakkoliv pomáhat.
I přesto, že jsem teď zmaten jak nejvíce můžu být.
Co se to děje?
ČTEŠ
Loutka
NouvellesV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
