8.

850 175 7
                                    

Bylo to nádherné že?
Tvé oči září.
Stejně jako den co jsi mě stvořil a já viděl tvůj nádherný úsměv.
Jenže teď ten úsměv nepatřil mě.
Povídáš mi o tom co jsi jí dělal.
Jsem ten, kterému říkáš vše.
Komu tak moc věříš, ale nikdy nebudeš milovat.
Povídáš mi jaký byl nádherný polibek.
Také došlo i na něco více.
Jsi šťastný.
Tak proč já uvnitř tolik pláču?
Proč se to ve mě tolik bortí?
Mám pocit, že s každým tvým slovem mě roztříštíš na milión kousků.
Které stejně naivně slepíš svým nádherným úsměvem.
Dnes jsi se mě dotknul.
Byl jsem moc nahnutý.
Viděl jsem nakřivo.
Jak dlouho, že?
To si mě všímáš až když jsi s ní natolik spokojený?
Proč musím být ten druhý?
Pověz...
Je možnost aby mě vůbec někdo miloval,
když tvou lásku ukradla ona?

  ➖➖➖➖ 

Zdravím ^^ 
Přidávám ještě teď než jdu spát :) přeci jenom je po půlnoci, takže už je to další den. Užijte si další kapitolu a snad se vám líbila. Budu ráda za každé vyjádření a vše ♥ Moc děkuji ^^

LoutkaKde žijí příběhy. Začni objevovat