Loutka

66.

Celou dobu jsi nemluvil za sebe.
Neviděl jsem ti do tváře.
Ale viděl jsem, že se ten dotyčný dívá mě do očí.
Cítil jsem se, že aspoň trochu komunikuji.
I přes to, že jsem nemohl říct nic co jsem chtěl.
Díval jsem se jak jenom přikyvoval.
Přijímal všechno co po něm chtěl.
Bral vše co si stanovil.
I přes to, že některá pravidla byli směšné.
Tak stejně přikyvoval.
Bral je všechny vážně.
Když jsi skončil.
Mlčel.
Viděl jsem na něm jak hledá správná slova.
Jak neví co má přesně říci.
Ty jsi jenom klepal jednou nohou.
Jsi nervózní.
Stále mě tiskneš k tobě.
Jsem rád, že ve mě máš tvou oporu.
On se stále dívá na mě,
jakoby se ti bál podívat do očí.
Nakonec začal tak jednoduše.
Ptal se na mě.
Co vlastně jsem zač.
Na obchod.
Vyhýbal se všemu co jsi mu řekl, že nemá říkat.
Snažil se komunikovat.
Viděl jsi to jak se mu třásly ruce?
Jak se moc bál?
Jak pokaždé, když jsi měl negativní odpověď zesmutněl?
Když jsi povídal šťastně tak se sám snažil usmívat?
Je v takovém stresu.
Musel brečet celou noc.
Má neskutečně červené oči.
Stejně jako ty.
Nedokáže udržet oční kontakt.
Je roztěkaný.
Snažil se ti dívat do očí.
Pořád těká mezi tebou a mnou.
Proč si nebyl tak jistý?
Bylo to mnou?
Nebo tebou?
Ví, že jsem naživu?

  ➖➖➖➖ 

Zdravím!

Moc se omlouvám, že nevycházeli kapitoly. Zase se to ale obnoví, jen jsem moc nedokázala vydávat, když jsem tam ležela. Mno  už jsem nějak zdravá a doma :) tak přináším kapitolu a omlouvám se, že to tolik trvalo. Snad vám tolik nevadilo  čekat.
Snad se i kapitola líbila a komentář či vyjádření mě potěší ♥