Nikdo už do obchodu nechodí.
Nevytváříš loutky.
Tvůj obličej zdobí jen smutek a bolest.
Usmíváš se jedině v tu chvíli když vidíš svého syna.
Krásně roste.
Už pajdá po těch svých nožkách.
Vždy se díváš na něj s takovou láskou.
Jenže teď stojíš předemnou.
Nechápu to.
Celou tu dobu jsi si mě nevšímal.
Tak proč teď?
Ve chvíli kdy jsem se smířil s tím, že mě nikdy nebudeš milovat.
Oprášil jsi mě.
Omluvil jsi se.
Vzal jsi mé křehké tělo.
Objal.
Postarej se o něj až tu nebudu.
Kdybych měl srdce tak by mi vynechalo úder,
kdybych mohl projevovat emoce, plakal bych,
kdybych se mohl pohybovat, objal bych tě.
Protože jsi celou dobu na mě myslel.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
