Kapky krve padali na stůl.
Znova jsi to udělal.
Zase jenom krátké bodnutí.
Poté útěk na záchod,
zvracel jsi.
Mluvíš o pudu sebezáchovy.
Máš ho, žeprý až moc velký.
Že to nezvládáš.
Chtěl jsi to zkusit.
Znova zkusit ten pocit,
který tě nějak vrátil do světa.
Ale hned co jsi viděl co jsi udělal,
nezvládl jsi pohled na to.
Zhnusil jsi se sám sobě.
Pořád se třeseš.
Vjedeš si rukou do vlasů.
Taháš za ně.
Proč potřebuješ bolest?
Hned na to se svezeš na zem.
Díváš se na dveře.
Jakobys čekal, že i tak znova přijde.
Ublížil jsi mu.
Nepřijde.
Proč jsi mu říkal tak špatné věci?
Nakonec se pro mě natáhneš.
Roztřeseně se mě dotkneš.
Pevně mě obejmeš.
Mírně se houpeš,
tiskneš si mě k hrudi a na mě jenom padají tvé slzy.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
