Hned co odešel, sedl sis na zem.
Zase pod stůl.
Pláčeš.
Třeseš se.
Říkáš jak tě to tu nebaví.
Že už tu nechceš být.
Že jsi ho už nikdy neměl vidět.
Už tak za to může on.
Pořád se ptáš proč ty.
Proč se ti zrovna tohle všechno stalo.
Chtěl jsem ti odpovědět.
Chtěl jsem tě utěšit.
Jen jako vždy.
Nemohu se hnout.
I ty.
Jakobys byl přikován.
Sám to říkáš.
Utíkáš od toho,
ale při tom jsi stále na místě a ono tě to dohání.
Snažíš se dýchat,
ale nemůžeš popadnout dech.
Chceš vidět pravdu,
ale oblbuješ se lží.
Proč to děláš?
Proč je pro tebe svět tak těžký?
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
