Osaměl jsem.
Byl jsem v loutkářství sám.
To se už dlouho nestalo.
Vnitřek místnosti osvětlovalo jenom pouliční světlo.
Bylo tu nádherné ticho.
Cítil jsem se příjemně.
Možná protože stále mluvíš jenom o něm.
O tom o kterém bys neměl mluvit.
Co jsem ale nečekal bylo, že někdo vtrhl do krámu.
Tys to nebyl.
Kašlal.
Něčím jakoby se dusil.
Neviděl jsem mu přes tu tmu do tváře.
Hned co vešel se skolil k zemi.
Měl jsem pocit, že jej znám.
A také jsem jej poznal.
Doslova se doplazil za pult.
Přišlo mi, že je celý... zničený.
Osamělý.
V očích neměl tu stejnou jiskru jako když odcházel.
Něco se muselo stát.
Jenže co se stalo?
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
