Byl ticho.
Nic neříkal.
Přešel plně dovnitř.
Jen si prohlížel police s loutkami.
Jemně po nich přejížděl.
A když mu došlo,
že asi sám nepromluvíš,
začal.
Opatrně se otočil k tobě.
Jakoby jsi byl stejně křehký jako tvé loutky.
Klidně mluvil.
Jemným ale při tom rázným hlasem.
Ptal se na obchod.
Nechápal jsi.
Ani já ne.
Ale byl jsi tak moc unesen.
Okouzlen jeho hlasem.
Asi bys pro něj udělal vše co by si poručil.
Proto jsi odpovídal.
Na všechno.
Pravdu jen a jen pravdu.
Ani nevím jak dlouho jste si povídali.
Ale stejně jako záhadně přišel tak odešel.
Nechápal jsem.
Ty také ne.
Ale bylo ti to jedno.
Cítil jsi se tak úžasně.
Byl tu.
Jen pro tebe.
Ale odešel,
beze jména.
Nic ti vlastně neřekl.
Proč tu vlastně byl?
Nesedí mi to.
Proč to také nevidíš?
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
