Loutkář netušil jestli má se usmívat nebo plakat.
Uklízeli společně aby trochu pozměnili design celého obchodu.
I přes všechny pomluvy,
nepravé informace,
fámy,
chodili k nim.
Nakupovali nové loutky.
Měli několik zákazníků a to jim k uživení stačilo.
A teď?
Jeho společník držel v rukou malý a špinavý kamínek.
Zašlou brož.
Ptal se co to je.
Kam to má dát.
Jestli to má vyhodit.
Že to vypadá velmi sešle.
Špinavě a zničeně.
Loutkář zakřičel nesouhlasně,
přiběhl k němu a pevně jej objal.
Děkoval mu.
Tahle brož patřila k celému doplňku pro jeho loutku.
Potřeboval ji.
Tak aby mohl posunout se dál ve vývoji.
Ukázat svou novou keramickou loutku.
Která bude jenom jeho.
Ale bude nést část z jeho otce.
Brož, která měla jeho loutka.
Ta loutka, která sedí na poličce.
ČTEŠ
Loutka
Historia CortaV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
