Seděl jsi na židli jako přikovaný.
V očích hrůza.
Podle zvonku mi došlo, že přišel nějaký zákazník.
Neměl bys být spíše rád?
Podle toho co jsem uslyšel tak ten zákazník netušil.
Nevěděl, že jsi tu ty.
Že tohle patří tvojí rodině.
Opravil jsi ho, že to patří tvému zesnulému otci.
Spíše už jenom tobě.
Mluvil jsi tiše.
Bolestně.
Celý jsi se třásl.
Nedokázal jsi ale dál nic říct.
Pod stolem jsi si drtil ruku.
Zarýval nehty do kůže.
Proč se tak chováš?
Udělal ti něco snad?
Nechápu to.
Chtěl bych vidět jak vypadá.
Jsem otočen jen k tobě.
Mohu jenom poslouchat.
Jeho hlas je také bolestivý.
Mluví k tobě opatrně.
Volí slova.
Slyším to.
Ale ty ne.
Ty se jenom třeseš.
Hlavu máš skloněnou.
Koušeš si ret.
Chce se ti brečet.
On ti ale chce něco říct.
Ale asi se zalekl, když viděl jak se v jeho přítomnosti chováš.
Odešel.
Bezeslov.
Proč mi nepovíš co ti udělal?
Co se stalo?
Proč se ty slova bojíš vyslovit?
➖➖➖➖
Zdravím.
Je neděle. :) proto vám přináším ještě jednu kapitolu navíc.
ČTEŠ
Loutka
Short StoryV malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než p...
